Jako vlk s kostí - 1. Kapitola

5. října 2013 v 12:35 | Kerris/Veronika |  Like a Wolf with a Bone
Tak a zase je tu volnej den tak by to chtělo zase nějakou pecku :D takže tady je !!! 1. kapitolka knihy JAKO VLK S KOSTÍ !! :D


1. Kapitola


Zahlédl ji v okamžiku, kdy vyšla z domu a obešla tátovu verandu, aby se podívala do lesa v okolí domu. Jeho bratři o ní říkali, že je "roztomilá" a "tak trochu pěkná," a zároveň ho nabádali, ať se drží dál, protože její velké sestry by nic nedovolily. Ale jeho bratři se pletli. Nebyla roztomilá, ani tak trochu pěkná.

Byla ohromující.

Opírajíc se o jeho Plymouth GTX 19711, Egbert Ray Smith - Eggie pro jeho Smečku a ty z americké námořní pěchoty, kteří věděli o jeho existenci - sledoval, jak vlčice tiše vzdychla a protočila oči v sloup. Příležitostně zavrtěla hlavou. Také věděl, proč. Bylo to všechno kvůli hádce, která se odehrávala v domu za ní. Všem těm zatraceným hádkám. Kdyby věděl, že se doma tohle děje, nepřijel by. Eggie nenáviděl, když musel domů na to, co lidé nazývali "prázdniny," nebo jak tomu říkali jeho vojenští bratři "odchod." Nepotřeboval dovolenou. Nechtěl dovolenou.

Měl štěstí, že jako jeden z mála lidí na světě si užíval to, co dělal, což bylo zabíjení. Ačkoliv ne náhodné. Nebyl žádný vraždící parchant. Ne, Eggie zabíjel s účelem, pro ochranu svého druhu a dalších plemen, které ve skutečnosti neměl rád ani se o ně nestaral, ale myslel si, že si zaslouží ochranu stejně, jako kdokoliv jiný, kdo se dokázal proměňovat do jiné bytosti.

Eggie byl dobrý v zabíjení. Někdo by mohl říct, že to byla asi ta jediná věc, ve které byl Eggie Ray Smith dobrý. Tak proč by musel být nucen od toho jediného dobrého odejít jen proto, že jeho kolegové mariňáci tvrdili, že "z Eggieho začínají být nervózní." Eggie nechápal, jak to. Nedělal nic jiného, než jakýkoliv jiný den.

Ale protože celá jeho četa - beze jména, bez čísla, známá pouze těm, kteří si mohli nechat narůst tesáky a drápy, kdykoliv chtěli - navrhla, že potřebuje "prázdniny," tak měl Eggie teď prázdniny.

Takže s tím, že neměl co dělat příští měsíc, nebo dva, závisejíc na tom, kdy ho jeho nadřízení budou potřebovat zpátky, se Eggie vrátil domů.

A až do času před třemi minutami si myslel, že to bylo to nejhloupější rozhodnutí, které za dlouhou dobu udělal. Zvlášť s tím, jak se jeho bratři snažili tak zoufale zabezpečit sami sebe a některé ženy. Samozřejmě, že pro většinu měničů na vlky, zabezpečit ženy jednoduše znamenalo svést je, nebo je nalákat na zbitého losa.

Škoda, že Smithovi muži nebyli jako většina.

Zdálo se, že žádný z Eggieho bratrů nechápal slova "nalákat," nebo "svést". Místo toho se hádali s jejich vlčicemi. Neustále. Bylo to dost zlé s Eggieho staršími bratry, Benjaminem Rayem a Frankie Rayem, a jeho nejmladším bratrem, Nickym Rayem, zlášť, když jedna z jejich holek byla tak trochu pichlavá, když se opravdu naštvala.

Ale nic nemohlo trumfnout Eggieho mladšího bratra, Bubbu Raye a jeho vlčici ze samotného pekla, Janie Mae Lewisovou. Jejich táta měl Janie Mae rád, protože reprezentovala druh vlčice, kterou chtěl pro všechny z nich za družku. Silná, drzá - Alfa od přírody. Ale protože měl táta tolik rád Janie Mae, Bubba to měl těžké. Musel hrát různé hry. A ještě horší bylo, že Janie Mae mu to oplácela. Ačkoliv ještě ani nebyli řádně spárováni, měli už dva syny a vlčice byla těhotná s třetím dítětem Bubby, a přesto se ještě neusadili. Místo toho cestovali mezi územím Smithtownu, Tennessee, Smithville a Severní Karolínou, a jak se zdálo, po celou cestu se hádali.

Eggie všem těm hádkám nerozuměl. Upřímně řečeno, on se s lidmi nehádal. Nikdy nemusel. Buďto zíral na hádajícího se, dokud neodešel pryč, nebo ho zabil. Nikdy nebylo nic mezi tím, tak jaký měla hádka smysl? Bohužel nezdálo se, že by měl Bubba stejnou filozofii.

Jediné, co s Janie Mae dělal, bylo hádání se. Ve skutečnosti, Eggie sotva vešel do domu svých rodičů v Tennessee, než ho jeho bratři hnali zpět k autu a najednou byl na cestě do Severní Karolíny. A jen Bůh ví, že to byla ta poslední věc, kterou chtěl udělat.

Až do okamžiku, než ji spatřil.

Jo, byla to určitě nejmladší z Lewisových sester. Ta, o které Lewisovi nikdy nemluvili, když byl Eggie kolem. I když, podle jeho názoru byla ta sestra mnohem hezčí, než ostatní čtyři. Měla dlouhé, rovné, hnědé vlasy, pěšinku přímo uprostřed, rámovaly tu nejsladší tvářičku s velikýma hnědýma očima a pěkně plnými rty. Navíc měla to, co by mohl nazývat pouze tou nejroztomilejší tvářičkou. I když si nebyl jistý tím, jestli by tváře měly být roztomilé. Stejně jako u ostatních Lewisů, její nos byl dlouhý a rafinovaný, ale byla menší, než její sestry. Sotva sto sedmdesát centimetrů, nebo tak nějak. Na Lewisovy ženy to bylo málo. Na Smithovy ženy to bylo považováno za naprostou nepatrnost.

Eggie přemýšlel, že tam půjde a představí se způsobem, jakým to dělali muži, když viděli krásnou ženu, se kterou by se rádi seznámili. Ale pak si vzpomněl na to, kým byl. Byl Eggiem Rayem Smithem, trénovaným vrahem. Co by dívka jako ona, dělala s vlkem, jako je on? Chtěla by, aby byl upovídaný? Kupoval jí květiny? Zabil stádo losů? A celá její rodina ho nenáviděla už jen z principu. To, čím se živil, nebylo zrovna respektované mezi měniči, ačkoliv to bylo nezbytné k tomu, aby je to udrželo v bezpečí.

Ne. Nejlepší bude si nic nezačínat… nijak. Nejlepší bude, když zůstane tam, kde je. Tady. U svého auta. Čekající, až utichne křik, aby si mohl najít hotel ve městě a vyspat se.

Takže nadále zírat na tu ženu na verandě nebyl dobrý nápad, proto se místo toho rozhodl studovat vlastní nohy, dokud neslyšel něčí dech.

A nebyl jeho.




***

Ze všech časů, kdy mohl šéf Darlu Mae Smithovou poslat domů na "návštěvu" - návštěvu, na které z neznámých důvodů trval - proč to muselo být teď?

Upřímně řečeno, jen šéf s vlastní Smečkou by mohl na něčem takovém trvat. Jen bůh ví, že by to plnohodnotný lidský kuchař nikdy neudělal. Kdyby bylo po jejich, tak by nikdy nedali jejich pokornému personálu jakoukoliv přestávku. Ale Darla nepracovala pro plnohodnotného člověka. Ne, byla asistentkou moučníkáře pro Van Holtz Steak House v San Francisku, a Van Holtzovi vlci chápali život Smečky, takže její šéf, šéfkuchař a Alfa San Franciských Van Holtzu měl náhlé prozření a trval na tom, že Darla pojede domů na krátký "čas se Smečkou." Což bylo něco, co by si většina vlčic, které by byly nucené opustit domov, užilo. Ale nakonec, žádná z nich by se nemusela vypořádávat s těmi zatracenými hádkami!

Když Darla před dvěma týdny volala tátovi, byl tady jen on, Darlina máma a její bratři. Její sestry byly v Smithtownu, v Tennessee, zabývajíc se Smithovými chlapci, kteří byli jako osina v zadku.

Takže Darla šťastně jela stopem přes celou zemi, což bylo něco, co dělala ráda, ale nebylo třeba se o tom zmiňovat rodičům. Ale v době, kdy to zvládla domů, byly její zatracené sestry zpět v Severní Karolíně, a v půlce jejich zatracených hádek! Ne mezi sebou, což ještě tak tak zvládala tolerovat, ale s těmi zatracenými Smithovými vlky.

A nebyla to jen jedna hádka, ale několik! Francie Mae, nejstarší, se hádala s jejím druhem, Benjaminem Rayem o tom, do čeho Benji může a nemůže strkat jeho velký Smithovský nos, když přijede do rodinného podniku Lewisových. Roberta Mae a Frankie Ray byli zaneprázdněni hádkou o tom, zda je Robbiina sukně dost dlouhá - zřejmě nebyla - zatímco Janette Mae a Nicky Ray se hádali o Nixonovi. Nixonovi, ze všech lidí!

Ale horší než to všechno bylo to, co se odehrávalo mezi Janie Mae a Bubbou Rayem Smithem. Pár se v průběhu let scházel a rozcházel. Hráli mezi sebou všemožné druhy her, snažící se přimět toho druhého, aby žárlil. Když Janie otěhotněla s jejich prvním synem, rodina si trochu vydechla úlevou, myslíc si, že se dvojice konečně spáruje a ukončí všechno to hašteření.

No, bohužel, nestalo se tak. Místo toho se to hašteření zhoršilo. Mnohem. Nyní, o dva syny později, s třetím na cestě, pár cestoval mezi Severní Karolínou a Tennessee, jeden obvykle sledoval toho druhého a občas se zastavili na půl cesty jen pro to, aby se hádali na odpočívadle.

Opravdu to má být tak těžké? Byla láska a starostlivost opravdu tak směšně hloupá a náročná? Darla si to nemyslela. Ani její přátelé v San Franciscu - krásná směs lidí a měničů, které potkala, když odešla v osmnácti z domova, aby začala se stáží v Baltimoru, v restauraci Van Holtzů. Panečku, byl to rok 1974! Děly se nádherné věci. Časy se měnily. Byla tam krásná hudba a lidé si začali uvědomovat, že válka a násilí není odpovědí na veškeré nepříjemné otázky života. Byla to doba pro cestování a objevování světa, objevování nových a zajímavých lidí, náboženství a jiných druhů.

Ale Darliini příbuzní se pro svět uzavřeli a Darla netoužila být toho součástí. Součástí usilování o pozice ve Smečce. Na rozdíl od jejich plnokrevných vlčích protějšků, měniči se zřídkakdy v životě chtěli usadit na určitém postavení. Vždycky chtěli více, či méně, nebo něco jiného, ale nikdy to, co měli. A všichni s mozkem mohli vidět, že to, co Janie chtěla, bylo být Alfa samicí Smečky ze Smithtownu. Nemůže a nespokojí se s ničím menším, i kdyby to znamenalo, že sesadí Bubbovu mámu z aktuální pozice Alfa. Samozřejmě, to byla cesta jen pro Janie Mae. Zbytek Darliných sester, ačkoliv starších, byly perfektní Bety. Budou bojovat za to, aby Janie dostala, co chce, i kdyby to znamenalo jít hlavou proti hlavě s vlastními druhy.

Otázkou, nad kterou Darla přemýšlela, však bylo, co chce Bubba Ray? Chvíli před třicítkou a muž… nevěděl, co sakra chce. Zvlášť, kdyby to mělo znamenat postavit se vlastním rodičům. Ale jako pravý Alfa muž, kterým Bubba pravděpodobně bude, se bude muset rozhodnout, co chce, až bude zatraceně připravený. Což bylo něco, z čeho Janie Mae nebyla nadšená, protože i když by se nemusela stát Alfou dnes, v tuto chvíli chtěla příslib k tomu, že se tak stane.

Takže boj pokračoval. A pokračoval. A pokračoval.

Kdyby Darla věděla, že se tohle bude dít v době jejího volna, strávila by ho v jedné z komun, o kterých jí říkala její přítelkyně. Nebo by zamířila do Evropy s batohem na zádech, znovu do Francie. Jen Bůh věděl, že tam na Darlu čekal svět plný jemného pečiva, a míst, které by mohla prozkoumat a poučit se z nich. Ale ona nebyla ve Francii, byla tady.

Možná, že by za den, nebo dva, mohla vyrazit. Poté, co stráví trochu času s rodiči, zejména s jejím tátou, který tyhle hádky nenáviděl stejně, jako samotná Darla. Do té doby se však bude muset spokojit s tím, že odejde od všech těch zbytečných keců, které se odehrávají v domě.

Seskakujíc ze schodů, Darla zamířila do lesa. I když, se nedostala daleko, když zachytila pach nějakého neznámého vlka na území jejích rodičů, přicházejíc po větru.

Zastavila se a otočila. Darla znovu zavětřila a pak vykřikla: "Haló?"

Větvička za ní prudce praskla a Darla se otočila, tesáky jí okamžitě vystřelily z dásní při pohledu na zbraň namířenou na ni. Muž, který držel pistoli, překvapeně zamrkal. Ačkoliv to byl jen okamžik. Jen okamžik zmatku při pohledu na zuby mladé ženy uprostřed ničeho. A pak ten člověk namířil zbraň a Darla vytasila drápy, chystající přeměnit se a udeřit. Doufala, že bude překvapený tím, až ji uvidí jako vlčici a to jí daruje drahocenné sekundy k tomu, aby mu roztrhala hrdlo.

Darliiny svaly se třásly, vteřinu před tím, než se vrhla kupředu, měnila se ve vzduchu, když letěla na muže. Ale zbraň nikdy nevystřelila. Vlk, kterého předtím cítila, teď stál za mužem. Ruka držící zbraň byla rozdrcená, krk zlomený.

Uhýbajíc tak, aby neublížila vlkovi, udělala Darla kotrmelec stranou, její vlčí tělo narazilo do velkého stromu. Když dopadla na zem, vzhlédla k vlkovi. Nepoznávala ho jako někoho, koho by osobně znala, ale poznala, že je Smith. Normální vlci neměli tak široká ramena, ani tak silný krk. Také měl plnovous a tmavé vlasy, které mu visely přes tvář a ramena, což ji přimělo přemýšlet nad tím, jak přes ně vůbec mohl vidět.

Přistoupil k ní, vlčí oči se upřely na ni. Alespoň… si myslela, že zírá na ni. Bylo to těžké poznat.

Darla začala vstávat, ale zírající vlk Smith vytáhl ten největší lovecký nůž, jaký kdy viděla. Jistá si tím, že se jí chystá rozseknout krk, protože ji považoval za slabou na standardy Smithů, od něj ucouvla, zády se opřela o strom.

Nicméně nezabil ji, ale otočil se a vrhnul nožem, probodávajíc lidského muže, který se plížil za ním.

To byla chvíle, kdy si Darla uvědomila, že ten první muž nebyl sám. Bože. Kolik lidí běhalo kolem jejich městečka? Kde byli zástupci města? Kde byli ostatní Smithové a Lewisové? Medvědi? Lvi? Copak všichni jen seděli v baru a chlastali? Jak tohle mohlo být přijatelné?

Ale co bylo nejdůležitější, proč se zdálo, že tito lidé šli po ní? Upřímně řečeno, Darla by byla v průšvihu, kdyby nebylo tohohle nadrozměrného Smithovského vlka, který vypadl, jako by se nikdy neusmíval.

Vlk přešel k lidskému muži, který byl nyní na kolenou, a život mu utíkal mezi prsty. Předtím, než se tělo zhroutilo k zemi, vlk vytrhl nůž z lidské hlavy a z ruky mu vyrval pistoli. Vlk si právě strkal pistoli za opasek, když zaútočil další člověk.

Darla by vlka varovala, ale nemusela. Pohnul se tak rychle, vytrhl další lovecký nůž z pochvy na jeho tlustém stehně. Seknul po mužově noze, pak se narovnal a sekl ho přes krk, čímž muži málem setnul hlavu.

Opět se na ni vlk podíval a dal si velký ukazováček ke rtům. "Ssssh," zašeptal a zmizel v lese.

I když Darla nic neviděla, slyšela dobře. Slyšela steny umírajících mužů, když je ten vlk zabíjel. Něco, co by za normálních okolností Darlu děsilo. Byla nakonec pacifistka. A přesto… nebyla zděšená, prostě jen nevěděla, proč.

A pak ucítila něco lepkavého pod její tlapkou. Sklonila se, přičichla. Krev. Její krev.

Muselo se to stát, když narazila do stromu. Věděla, že to byla tvrdá rána, ale ne až tak tvrdá. Přemýšlela, že by zavolala na svou rodinu. Zavyla. Nebo dokonce zavolala na vlka. Ale byla najednou tak slabá a unavená.

Možná, že jen na chvíli zavře oči…




***




Eggie zabil posledního muže tak, že mu přitiskl ruku na ústa a jedním z jeho nejoblíbenějších nožů mu rozpáral břicho až ke střevům. Když muž přestal bojovat, odhodil tělo, vzal mu zbraň a zamířil zpět k Lewisově holčičce. Krátce se zastavil, když vyrval svůj druhý nejoblíbenější nůž z otevřených úst jiného muže, rychle ho otřel o oblečení toho muže, než si ho dal zpět do pochvy.

Vyšel z lesa na malou mýtinu.

"Jsi v pořádku?" Zeptal se tiše vlčice a jeho pohled zkoumal les, hledající další skrývající se lidi - jediný druh, o kterém věděl, že jsou zbabělci, jen tak mimochodem. Ale když nezískal odpověď, zaměřil se na ni.

Vypadala, jako by spala, ale pochyboval o tom. Chudinka, musela být příliš vyděšená na to, aby si zdřímnula. Přikrčil se vedle ní, jeho pohled okamžitě zachytil krev, která byla kolem listů, na kterých přistála. Vzpomněl si, jak její tělo zasáhlo strom, tak ji odtáhl kousek od kmene a uviděl něco, co vypadalo jako nízko rostoucí větev. Opatrně Eggie zajel rukou na zadní stranu krku vlčice a našel ránu. Kdyby byla člověk, byla by mrtvá, ale byla ve vlčí podobě, což jí zachránilo život.

S povzdechem se Eggie rozhlédl po stezce, která vedla k domu Lewisových. Stále slyšel jak se jeho i její příbuzní idiotsky hádají, a aby byl upřímný, nijak ho nezaujala ochrana tohoto města. K takové infiltraci by ve Smithtownu nikdy nedošlo. Všichni outsideři by byli zachyceni už na území hranic, a pokud by byla jejich přítomnost jen nehodou, a neviděli by nic, co by neměli, byli by poslání svou cestou se starým dobrým Tennesseeským "Nemáme tady kolem rádi cizince." Ale pokud by se snažili dostat se na území Smithtownu, nebo pokud by něco viděli - jednalo by se s nimi jinak. Často pomocí samic města.

Smithovy ženy opravdu neměly rády cizince na svém území.

Ale zjevně Smithville, v Severní Karolíně, dělalo věci jinak s jejich čarodějnickými konventy a smíšenými druhy, kde spolu všichni žili v hříchu. To prostě nebylo normální. Vlci patřili k vlkům. Medvědi k medvědům. Kočky ke kočkám. A lišky by při prvním pohledu měly být zabity. To byl ten správný způsob. Upřímně, nelíbila se mu představa, že by táhnul tu malou Lewisovu vlčici k příbuzným, nebo Smečce, která ji nebyla schopna ochránit.

Takže to neudělal.

Ne. Místo toho Eggie Ray Smith vzal tu malou holku a odnesl ji do svého auta. Byla pravda, že sem bratry dovezl, ale oni si dokážou najít svou vlastní cestu zpět.

Kromě toho, Eggie věděl, že jestli si pospíší, mohl by to stihnout na nedalekou námořní základnu a získal by tak pro vlčici řádného lékaře měničů, a možná by mohl zachytit jeden z pohotovostních transportů jeho týmu, který by ho vzal zpět domů. Tak by se nemusel starat o to, že by do Tennessee řídil, devět až deset hodin.

Jo. To znělo jako dobrý plán. Takže opatrně položil vlčici na zadní sedadlo auta a přikryl ji dekou z kufru. Stále byla ve vlčí podobě, a to bylo asi nejlepší. S největší pravděpodobností se takto bude rychleji hojit.

Když bylo vše na místě, Eggie si sedl na místo řidiče a nastartoval auto. Se zahřměním se probralo k životu - jeho bratři udržovali jeho auto, bez ohledu na to, jak dlouho byl pryč z domova. Opravdu to oceňoval, když vyjel z lesa na silnici se zraněnou vlčící na jeho zadním sedadle a krví lidských mužů stále na rukou.

Ta poslední část byla trochu nešťastná… nenáviděl, když měl lepkavé ruce.

 

14 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 lucia lucia | 5. října 2013 v 13:33 | Reagovat

Ďakujem :)

2 Nadezda Nadezda | 5. října 2013 v 14:26 | Reagovat

Dekuji, tesim se na dalsi dil :)

3 Jahudka Jahudka | E-mail | Web | 5. října 2013 v 14:37 | Reagovat

Děkuji za překlad!

4 Mustang Mustang | 5. října 2013 v 18:25 | Reagovat

Díky moc za překlad!!!

5 Dana Dana | 5. října 2013 v 18:35 | Reagovat

Díky za překlad.

6 Dana Dana | 5. října 2013 v 18:35 | Reagovat

Díky za překlad.

7 D. D. | 5. října 2013 v 22:52 | Reagovat

Moc děkuji za překlad! :-)

8 Péta Péta | 6. října 2013 v 10:00 | Reagovat

Děkuji

9 jajana jajana | 6. října 2013 v 10:28 | Reagovat

Vďaka za skvelé otvorenie nového príbehu :-)

10 Kamča Kamča | 6. října 2013 v 11:36 | Reagovat

Děkuji za překlad :-)

11 Hanka Hanka | 6. října 2013 v 13:16 | Reagovat

Díky za překlad

12 Tina Tina | 6. října 2013 v 19:25 | Reagovat

Dakujem velmi pekne za preklad :-D  
uz sa neviem dockat pokracovania
mohla by si mi PLS poslat tuto knizku v Aj, najnovsie sa snazim zdokonalit v angline tak, ze si najprv knizky precitam sama v Aj a nasledne citam vase preklady, tak sa aspon ubezpecim, ci som spravne pochopila kontext

moj email: tina.cehlarova@azet.sk

DAKUJEM velmi by si mi tym pomohla ;-)

13 Nicoll Nicoll | 6. října 2013 v 20:05 | Reagovat

wááááááá ja sa teším :D  :D  :D  :D vdaka za preklad.. :-D  :-D  :-D

14 Veronika Veronika | 6. října 2013 v 23:59 | Reagovat

[12]: Posláno

15 Renca Renca | 7. října 2013 v 8:08 | Reagovat

Mockrát děkuji za překlad. Už se těším na další. :-)

16 Maky Maky | 7. října 2013 v 19:03 | Reagovat

Konečně něco zjistím o Eggim,děkuji za překlad. :-D

17 uroboros uroboros | 7. října 2013 v 20:21 | Reagovat

Díky moc za překlad :-D

18 Lenka Lenka | 8. října 2013 v 18:19 | Reagovat

Díky za překlad, tenhle díl bude určitě skvělí. :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama