Jako vlk s kostí - 2. Kapitola

10. října 2013 v 14:27 | Kerris/Veronika |  Like a Wolf with a Bone
Dnes si dáme 2. kapitolku Jako vlk s kostí ;)



2. Kapitolka

Smithe! Zařval za Eggiem hlas. "Co tady sakra děláš? Proč nejsi někde jinde, jak ti bylo nařízeno?"

Eggie zdráhavě odvrátil zrak od zraněné, přes jeho rameno na lvího muže, který stál za ním - a zíral na něj tak dlouho, dokud si Major neodkašlal a nevyštěkl: "No… udělej to rychle a odejdi. Rozumíš?"

Odvracejíc zrak, lev rychle odešel a Eggie znovu zaměřil svou pozornost zpět na vlčici a lékařský tým, který o ni pečoval.

Lékař, hyena, se trochu zasmál a řekl: "Tuhle ránu budeme muset zašít a dát jí nějaké antibiotika, abychom zabránili infekci." Pohlédl na šakala vedle. "Sežeň jí nějaké oblečení. Budu ji muset donutit přeměnit se."

Hyena se napřímil. "Chystáš se tam jen tak stát a zírat na mě s těma tvýma podivnýma očima?"

"Narodil ses s tesáky a chichotem podobným tomu, jaký vydává má nejmladší neteř, ale já jsem tu podivín?"

Oba na sebe zlostně zírali, dokud medvěd nevrazil do stolu. "Smithe. Je tu pro tebe transport."

"Fajn." Eggie ukázal na vlčici. "Oprav ji rychle, chichotálku."

Hyena si zkřížil ruce na prsou. "Možná, že jsem příliš zaneprázdněn. Mám jiné povinnosti."

Eggie sklonil hlavu a podíval se na hyenu, zatímco nechal z dásní vyklouznout tesáky a podpořil je zavrčením.

"Dobře, dobře." Hyena zvedl ruce. "Ustup, Rin Tin Tine1. Řekl jsem, že se o ni postarám."

Aby se ujistil, že ten bastard chápe, že si Eggie nedělá srandu, jednou vyštěkl, užívajíc si to, jak hyena zavrávoral, než se otočil a odkráčel. Černý medvěd, vedoucí jeho týmu jménem McMartin, šel za ním.

Eggie neměl rád medvědy, ale McMartina toleroval. Pravděpodobně proto, že to byl černý medvěd a ti byli tiší než grizzly, ale nedalo se je tak snadno překvapit a rozhodně nebyli tak absurdně velcí jako polární medvědi.

"Co ještě potřebuješ, abych udělal?" zeptal se McMartin.

"Zjisti, kdo ji chce mrtvou."

"Jsi si jistý, že byla cílem?"

"Jo. Jsem si jistý."

"Neměla by to zvládnout její Smečka? Není to to, co vlci dělají?"

Eggie se zarazil, jen stál před medvědem a neříkal ani slovo.

"Dobře," povzdechl si McMartin po minutě. "Postarám se o to."

"Dobře."

"A pilot bude potřebovat vědět, kam chceš jít-"

"Tennessee."

A pak, bez dalšího slova, Eggie odešel sehnat si zbraně, které bude potřebovat.




***




Darla otevřela oči, ale hned je zase zavřela. Z pohybů auta a světla přicházejícího z okna se jí dělalo trochu špatně od žaludku.

"Co se stalo?" Zeptala se. "Kde to jsem?"

"V mém autě," zavrčel na ní hlas.

Přinutila se otevřít jedno oko a pohlédnout na muže, který řídil. Okamžitě si na něj vzpomněla. Smith z minulé noci. Bylo to včera večer, že jo? Nevysnila si to?

Darla si odkašlala a znovu zavřela oči, ale i ten malý pohyb jí způsobil dost bolesti. "A proč jsem v tvém autě, uh…?"

"Eggie."

"Eggie?" Znovu otevřela jedno oko. "Tvé jméno je Eggie?"

"Egbert Ray. Všichni mi říkají Eggie."

"Oh." No, v její rodině také byly nějaké unikátní přezdívky, takže s kým to… s kým…

"Počkat. Egbert Ray?" Teď měla otevřené obě oči, její pohled probodával velkého vlka na sedadle řidiče vedle ní. "Ty jsi… Egbert Ray Smith?"

"Jo."

"Ten Egbert Ray Smith?"

"Znám jen jednoho." Podíval se na ni s očima, které byly stále vlčí. "A to jsem já."

Darla vydechla a věděla, že se chvěje.

Nepropadej panice, říkala si. Nepropadej panice.

Byla si jistá, že je vše v pořádku. Všechno je prostě… v pořádku. Pravděpodobně tady byl velmi logický důvod pro to, proč byla v autě s Egbertem Rayem Smithem. Velmi logický důvod.

Ale vzpomínka na to, co udělal včera těm lidským mužům Darle připomněla všechno, co slyšela v průběhu let o Egbertu - Eggiem - Smithovi. Nebylo mu ani třicet a už byl jedním z nejobávanějších zabijáků ze Smithovy Smečky, na celém světě. Jasně si pamatovala na úlevné povzdechy všech sousedních Smithů, když zjistili: "Ten chlapec se stal mariňákem."

Ten chlapec. To bylo to, jak mu všichni říkali. Ten chlapec. Jako by se báli vyslovit jeho jméno, jako by ho to za nimi dovedlo. Přivolalo, jak by čarodějnický sabat z jejího rodného města řekl. Ačkoliv její sestry obcházely zmínky o Eggiem, jeho bratři se ho zjevně nebáli. Ale aby byla upřímná, Darla by tomu nedávala velkou váhu. Žádný z mužů ze Smithtownu se nezdál být příliš rozumný.

Darla se podívala z okna, stále pohybující jen svýma očima, protože pohnout krkem by jí přivodilo jen bolest, ale stále nechápala proč. "Kde to jsme?" Zeptala se, protože nepoznávala nic kolem.

"Tennessee."

Zaťala ruku v pěst. "Tennessee? Proč… kdy… já tomu nerozumím…"

"To je v pořádku."

"Já nejsem v pořádku! Ty jsi mě unesl z bezpečí mé Smečky, z domova mé rodiny a vzal mě přes státní hranice!"

"Ne až z tak velkého bezpečí."

"Co to má znamenat? Ne až z tak velkého bezpečí?"

"Byla jsi tam napadena. Plnohodnotnými lidmi."

"Oh, a k tomu by nedošlo, kdybych byla na okraji Smith Country, Smithlandu, Smith Provincie, nebo jakémkoliv zatraceném Smithy-pojmenovaném místě, kam by lidé mohli náhodou zabloudit?"

"Ne. Pravděpodobně ne."

Naštvaná z jeho postoje, s hlavou a krkem v bolestech, a zatraceně vyděšená, zvedla Darla ruku a ukázala na něj. "Zastav."

"Cože?"

"Slyšels mě. Zastav!"

"Až na území Smithtownu."

"Zastav!"

"Tak dobře. V pořádku." Otáčejíc volantem zastavil na straně dvouproudové dálnice, velká nákladní auta projížděla kolem.

"Co je?" Zeptal se a znělo to drsně a nepříjemně. Z toho všeho, co Darla věděla, by v autě mohla být s opravdu opovrženíhodnou osobou, a ona to musela vědět jistě. Musela vědět, jestli je skutečně v bezpečí, nebo jestli by se měla pokusit utéct i přes bolest krku. A jediným způsobem, jak to udělat, bylo to, co ji naučila její oblíbená prateta.

Bez toho, aby hýbala velmi bolestivým krkem, Darla zvedla ruce a ukázala na vlka. "Pojď sem."




***

Eggie nechtěl být v otevřeném prostranství se všemi těmi lidmi, ne zcela chápající, co po něm ta malá holka chce.

"Promiň?"

"Pojď sem."

Naklonil se, přemýšlejíc, že se možná necítí dobře. Její tělo se ještě léčilo a věděl, že má bolesti. Bude se cítit líp, až ji dostane do postele na řádně chráněném území.

"Blíž. Nemůžu hýbat krkem."

Naklonil se blíž, pohybujíc se nad ní, aby viděl její tvář, aniž by se musela otáčet. To byla chvíle, kdy položila ty malé dlaně na jeho tvář a přitáhla si ho ještě blíž. Dívala se mu přímo do očí, a na krátkou, nádhernou chvilku, si myslel, že ho políbí. Ale jediné, co udělala, bylo to, že mu upřeně zírala do tváře, zkoumala ho. Co hledala, to Eggie neměl tušení. Nikdo se na něj nikdy nedíval upřeně déle, než pár vteřin.

"Jsi naštvaný, nebo tak něco?" Zeptala se.

"Ne."

"Děláš si starosti? Něčeho se bojíš?"

"Ne."

"Tak proč jsou tvé oči stále vlčí?"

"Nejsou."

"Nejsou?"

"Ne," zavřel oči a ukázal jí rozdíl. "Vidíš? Tohle jsou přeměněné. Tamto ne."

"Hm." Zamrkala. "Uvědomuješ si, že jediný rozdíl je, že když máš oči přeměněné, jsou mírně rozšířené?"

"Nikdy jsem tomu nevěnoval pozornost."

"Samozřejmě," povzdechla si a hleděla mu do očí.

Eggie neměl tušení, jak dlouho tam seděli, on vznášející se nad ní, ruce opřené po stranách jejích boků, ona měla ty své na jeho bradě, ale věděl, že se mu to líbí. A to se sotva dotýkali.

Nakonec se dlouze nadechla, její tělo se v sedadle znovu uvolnilo. Ruce jí klesly do klína.

"Okay," řekla.

"Okay?"

"Uh-huh-uh."

Eggie se pomalu vrátil na své místo a podíval se z okna. "Co se právě stalo?" Protože Eggie věděl, že se něco stalo.

"Jen jsem se potřebovala ujistit, že jsem s tebou v bezpečí."

"V bezpečí se mnou?" Podíval se na ní. "Víš, že jsi se mnou v bezpečí?" Byla, ale jak si tím mohla být tak jistá?

Usmála se a zdálo se, že se jí ulevilo. "Uh-huh."

"A víš to protože… ses na mě podívala?"

"V podstatě."

"V podstatě?"

"Uh-huh. V podstatě."

Usmála se a Eggie si uvědomil, že měla ty nejkrásnější a nejhlubší dolíčky jaké kdy viděl v těch jejích roztomilých tvářích.

"Takže chceš, abych jel dál?" Zeptal se.

"Uh-huh." Opatrně otočila hlavou a trhla sebou bolestí. "Můžeš mě vzít, kamkoliv budeš chtít, Egberte Rayi Smithy, protože vím, že nikdy nebudu ve větším bezpečí, než jsem teď tady… s tebou."

Řekla ta slova s takovou upřímností, její tmavě hnědé oči byly tak důvěřivé, že to nikdy neviděl ani u vlastních příbuzných a v tu chvíli Eggie věděl, že nikdy nikomu nedovolí, aby té vlčici ublížil. Nikdy nedovolí, aby se k ní někdo přiblížil bez jejího souhlasu.

Bude ochraňovat Darlu Mae Smithovou vlastním životem.

Kontrolujíc silnici, se Eggie rozjel a zamířil domů.







1 Skutečný příběh o legendárním německém ovčákovi, kterého našel během první světový války ve Frncii americký pilot Le Duncan.
 

10 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Mustang Mustang | 10. října 2013 v 15:24 | Reagovat

Díky moc za překlad!

2 Jahudka Jahudka | E-mail | Web | 10. října 2013 v 15:32 | Reagovat

Děkuji za překlad!

3 jajana jajana | 10. října 2013 v 16:43 | Reagovat

Vďaka :-)

4 Lenka Lenka | 10. října 2013 v 19:23 | Reagovat

Díky to bylo skvělé :-)

5 lucia lucia | 10. října 2013 v 19:31 | Reagovat

Ďakujem krásne Momentálne sa bavím na predchádzajúcom diely a je super :)

6 Ala Ala | 11. října 2013 v 5:30 | Reagovat

krásný příběh začíná, děkuji za překlad. :-)

7 Renca Renca | 11. října 2013 v 9:05 | Reagovat

Děkuji za překlad.

8 Maky Maky | 11. října 2013 v 12:36 | Reagovat

Ten je tak sladký :-D Děkuji za překlad. :D

9 Nicoll Nicoll | 11. října 2013 v 16:03 | Reagovat

vdaka za preklad... táto dvojica je zaujímavá, teším sa na dalšiu kkapitolu.. :-)  :-)  :-)

10 spz spz | 11. října 2013 v 19:08 | Reagovat

Děkuji za překlad a už se nemůžu dočkat další kapitolky :-)

11 Ayume Ayume | 11. října 2013 v 22:27 | Reagovat

Skvelé, už sa nemôžem dočkať pokračovania. ;-)

12 uroboros uroboros | 12. října 2013 v 22:57 | Reagovat

Díky moc za překlad :-D

13 Dana Dana | 13. října 2013 v 11:47 | Reagovat

Díky za překlad.

14 Ayume Ayume | 13. října 2013 v 17:04 | Reagovat

skvelé :) už sa neviem dočkať pokračovania

15 Vera Vera | 23. dubna 2014 v 20:36 | Reagovat

Ďakujem za preklad :-) Skvelá kapitolka :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama