Medvědí sevření - Prolog

16. října 2013 v 20:26 | Kerris/Veronika |  The Mane Squeeze
Tak tady máme prolog nové knihy Medvědí sevření !! ;) :D



Prolog

Jakmile vzlétly boty a náušnice, věděl, že došlo ke rvačce.

Ke rvačce, se kterou nechtěl mít nic společného. Zvlášť, když se snažil propašovat ven. A pro někoho, jako byl on, bylo nenápadné proklouznutí jednou z nejtěžších věcí. Přesto nemohl odejít, nemohl se k tomu otočit zády. Byla to svatba jeho nejlepšího přítele, a nechtěl dovolit, aby ji pár koček zničilo jen proto, že nedokázali odhadnout svou míru alkoholu, ani jejich predátorské instinkty. Ale možná, jen možná, pokud zneškodní tuto situaci dost rychle, bude stále schopen zmizet, aniž by byl při tom chycen. Klíčovým bylo předejít publiku. Žádné publikum, žádní svědci a plížení bude moci pokračovat.

Tak. Cíl. Cíle měl rád.

S tímto cílem pevně v mysli, Lachlan "Lock1" MacRye prošel mezi stromy v okolí Long Islandu, v New Yorku, pozemku, který propůjčil jeho příteli na svatbu. Nikdy předtím na zámku svatba nebyla, ale hodila se ke stylu nevěsty, která přivedla geekovkost2 na zcela novou úroveň. Ve skutečnosti ona byla tím, kdo mu řekl, aby šel. Počkat. Tak to nebylo. Neřekla mu, aby odešel. Řekla: "Už to konečně rozlouskni! Předtím, než si pro tebe přijdou psi temnoty a zničí tak tvé plány na osvobození našich lidí z jejich zotročení! Jdi, Lachlane MacRye z klanu MacRyriů. Jdi! A neohlížej se zpět, můj příteli!" Mohlo by to znít divně těm, kteří ji neznali, ale on věděl, že je to jednoduše jen způsob, kterým mu Jessica Wardová říká: "Mohl bys vypadat ještě víc mizerně? Prostě už zmiz!"

Nikdy v životě nebyl víc vděčný, ačkoliv nebyla Jessičina chyba, že měl nešťastné období. Na lidských slavnostech se cítil o něco lépe, protože většinou obdržel jen reakci jako "šok a hrůza". Ale mezi jeho vlastním druhem byla tato reakce mnohem méně… příjemnou.

Ačkoli nebylo to až tak docela překvapující, když dravci věděli, čím je. Věděli, že se může přeměnit na třímetrového, sedmi-set kilového grizzlyho se stříbrnou srstí na hřbetě kdykoliv, kdy se vytočí. Jak to věděli? Vzhledem k tomu, že od raného dětství rodiče měničů učili svá mláďata rozeznat několik věcí: krákot hyeny, řev mužského lva, vytí vlků v okolí a vůni grizzlyho. Pro první tři v seznamu byly pokyny jednoduché: "Pokud něco z toho uslyšíte, obraťte se na mě. Hned." Ale když došlo na grizzlyho, pokyny byly mnohem… konkrétnější: "Když tu vůni zachytíte, jděte opačným směrem. Pokud na jednoho narazíte, nebuďte ho. Pokud jednoho nechtěně probudíte, předstírejte, že jste mrtví, nebo vylezte na strom. Vysoký strom. A pokud se dostanete mezi samici a její mláďata - modlete se."

Je tragické, že Lock nemohl z čehokoliv z toho, co bylo řečeno, jiné rasy obviňovat, ačkoliv to bylo tak trochu vyhrocené.

Nakonec na ničem z toho nezáleželo, protože neměl rád večírky, nenáviděl svatby a uvěznění v tomto nepohodlném smokingu ho otravovalo až za hranice příčetnosti. Za normálních okolností, aby si zachránil zdravý rozum, by se od něčeho takového držel dál, ale nemohl si nechat ujít svatbu Jessicy Wardové. Nikdy nemohl doufat v úžasnější ženu, měničku a přítelkyni, a to byl důvod, proč se Lock rozhodl přistoupit na tak bolestivý úkol a vyrazil, aby dostal dvě ženy od sebe před tím, než sami sebe začnou trhat. Byl skoro u nich, jen pár stop od toho aby prošel kolem stromů a vtrhl mezi ně s trochou štěstí dříve, než začne téct krev, protože nic nepřitahovalo pozornost měničů rychleji, než vůně čerstvé krve - a samozřejmě, bitva dvou opilých holek.

Ale dříve, než stihl udělat ty poslední kroky, byla tam a odstrkovala ty dvě ženy od sebe dříve, než se stihly dotknout. S tesáky venku jí ze rtů splývalo tiché, ale smrtící vrčení, když držela ruce rozpažené, aby je oddělila.

"Kříženka," to o ní vrčely některé lvice v podvečer, kdykoliv se tato kočkovitá šelma objevila. Více politicky korektním termínem by bylo samozřejmě hybridka. Směšně nádherná hybridka, kterou Lock poprvé zahlédl na slavnostním ceremoniálu. V té době cítil, že na něj někdo zírá, ale to nebylo nic neobvyklého. Lidé na něj zírali pořád. Přesto, když se konečně ohlédl přes rameno, z pouhé medvědí zvědavosti, aby zjistil, kdo to je… no, tak nějak se podíval přímo na ni. A po celý zbytek večera - přes divoký, synchronizovaný tanec psů, řady vlků tančících country a neustálé linie konga, které tančili nějací otravní lvi - ji Lock pozoroval, kdykoliv se objevila v jeho zorném poli.

Ačkoliv bylo těžké se na ni nedívat, když na sobě měla přitažlivé úzké černé šaty bez rukávů, které byly zachyceny pouze dvěma šňůrkami kolem krku, odhalujíc tak ramena olympijské plavkyně, zatímco stehna, která byly odhaleny vysokým rozparkem, odhalovaly nohy olympijské gymnastky. Nebo možná byl jen fascinován tou pozoruhodnou tváří mandlového tvaru, světle zlatýma očima, malým nosíkem, při kterém okamžitě pomyslel na tlamičku domácí kočky, těmi plnými rty, které mu nedovolily myslet na nic jiného, než žhavý, zpocený sex; a na ty téměř jako břitva ostré lícní kosti, které ho upozorňovaly na to, že s ní budou jen potíže.

Opravdu bylo překvapením, že se nebyl schopen dívat jinam, nebo že většinu večera strávil přemýšlením o tom, že by se jí zeptal, jestli nechce něco k pití? Jo, myslel na to. Byl medvěd a medvědi byli notoricky známí myslitelé. Studovali, promysleli si to, a až pak se pohnuli. Bohužel, nikdy nedostal příležitost k tomu kroku. Ne, když poletovala po celé té místnosti. Ačkoliv ne, že by byla příliš sociální. Nebyla. Díval se, jak mluvila s několika lidmi, ale většinou se zdálo, že je na lovu něčeho nebo někoho, její zlaté oči byly stále bdělé, neustále hledaly cíl. Byl překvapen, že nebyla přijata k mariňákům. Mohl si ji snadno představit jako jednu z party. Ale to vlastně nebyl dobrý nápad. Moc by toho neudělal, kdyby byl zaneprázdněn tím, že by ji celý den sledoval.

"Nechte těch sraček hned teď," zavrčela na obě ženy. Její hlas byl tichý, trochu drsný. Líbil se mu.

"Vypadni!" Řekla jedna lvice. "Tahle děvka je moje."

"Děvka?"

"To stačí!" Hybridka vydechla, sklopila ruce k bokům. "To stačí. Ať vám Roxy O'Neilová řekla cokoliv, je to blbost."

"Jak to víš?"

"Protože vím. A pokud byste nebyly po pátém martini a po sedmém ledovém čaji Long Island, tak byste to vy hloupé blbky taky věděly."

"Hlídej si, jak se mnou mluvíš."

"To bych udělala jen, kdybych si myslela, že je v té tvé tlusté lví hlavě nějaký mozek." Opravdu si myslela, že tohle pomůže? "Ale to si nemyslím. Takže těch sraček hned nechte, nebo-"

"Nebo co?" Dožadovala se druhá lvice. "Co uděláš, ty záchranářské koťátko?"

První lvice se rozesmála a najednou se dva nepřátelé spojili proti novému cíli.

Hybridka to věděla taky. Dokázal to poznat podle toho, že její tělo zůstalo uvolněné, ale její oči ztvrdly. Nebude to poprvé, co bude bojovat a nebude se cítit vázáná etiketou měničů - bojovat pouze drápy a tesáky. Vsadil by všechnu svou hotovost na to, že byla ozbrojena. Ne pistolí - ta byla příliš hlučná - ale něčím ostrým, co by mohlo být rychle použito a odhozeno pryč, než přijede policie.

Dvě lvice stály proti něčemu, co jednoduše nemohly zvládnout. Něčemu smrtelnějšímu, než byla pouhá kočka, nebo hybrid. Měly co dočinění s holkou z Filli3. Nebo, jak jim Lock rád říkal, Pensylvánskou třískou v zadku.

Jako chlapec z Jersey, který strávil mnoho dětských let se svými rodiči na dovolené v Jersey Shore, a pak v jeho práci vyhazovače, kterou získal díky tomu, že byl dost velký na to, aby prošel jako "legální," se Lock zabýval tolika holkami z Filli, že mu to vydrží na celý život. Nikdy nepoznal nikoho - bez ohledu na rasu - kdo by se hádal raději, než ženy z Filli. Mohly se dohadovat o čemkoliv - a také to dělaly. A ať vám bůh pomůže, pokud to přesáhne hranici hádky až k něčemu fyzickému.

A jak to mohl vědět, že tato konkrétní hybridka je Filli holka? Protože to všechno jasně vyčetl ze zlatého řetízku, který jí visel kolem krku.

Vědouc, že se do toho musí vstoupit dřív, než bude nucen zavolat policii nebo odstraňovat těla, čemuž se chtěl opravdu vyhnout, pokud to bude možné, Lock obešel ty tři ženy dříve, než ho stihly zavětřit. Malý letní vánek pomalu plynul, když lvice zvedly hlavy, jejich nosy zavětřily a těla se jim napjala. Zdálo se, že okamžitě vystřízlivěly. Díval se, jak se k němu pomalu otáčejí, jejich tmavě zlaté oči byly plné hrůzy, když na něj oněměle zíraly. Mohl v tuto chvíli udělat spoustu věcí, ale to Lock nepotřeboval. Nechával si tvrdé blufování pro jeho vlastní druh.

Takže místo toho jen stočil koutek rtu a vydal to nejměkčí, nejslabší zavrčení. Skoro jako škytnutí. Fungovalo to jako kouzlo, dvě kočky uskočily dozadu, srazily se před tím, než se se smykem na vlhké trávě rozběhly ke svatbě.

To ho zanechalo samotného s hybridkou. Předtím se vůbec nehýbala, zatímco kočky uháněly kolem ní ve snaze dostat se pryč. Ale teď, když byly pryč, postavila se před něj. Její světle zlatavý pohled si ho prohlédl od hlavy až k patě a zase zpět. Věděl, že se dá možná na útěk, že možná udělá divoký skok na strom. Nebylo by to těžké pro takové nohy.

Ale neudělala to. Místo toho se jí na rtech pomalu rozlil úsměv, než řekla: "Medvěd z Jersey, zachránce." Trochu sklonila hlavu a podívala se na něj přes ty černočerné řasy. "Protože oba víme, co bych udělala, kdyby po mě vystartovaly, že, Medvěde z Jersey?"

Uh…jo, jasně. Jistě. To je fuk. Medvědovi v něm to bylo úplně jedno… jediné co věděl, bylo to, že chtěl to krásné kotě. Chtěl ji zvednout a odnést jí k nejbližší řece, aby jí mohl ulovit a nabídnout čerstvého lososa, plástev medu, ze které by odehnal včely, které na nich neustále lpěly, než by si užil nekončící sex. Jo. Sex. Spousty a spousty sexu.

Grizzly-Lock byl tak zaměřený na kočku stojící před ním, která byla víc sexy, než cokoliv, co kdy viděl, nebo o čem dokonce snil, že si vůbec nevšiml něčeho jiného. Alespoň ne do té doby, než mu ruka přistála na rameni a muž za ním zavrčel: "Co si sakra myslíš, že děláš s mojí sestrou?"

Lock v překvapení reagoval jediným způsobem, který medvědi znali. Kompletním a naprostým násilím.

S otočkou Lock popadl kočku pod krkem, zvedl ho nahoru. Muži se rozšířily oči, jeho ruce se změnily v drápy, ale Lock ho odhodil dobrých padesát stop k okolnímu lesu dříve, než stihl cokoliv udělat.

Zapraskal čelistí, vztek a strach skrz něj projížděly, když se Lock vydal za tím dlouhovlasým bastardem, aby tak neutralizoval hrozbu, ale kočičí žena skočila přímo před něj. "Ne, ne, ne, ne, ne, ne!"

Položila mu ruce na hruď a on ten dotek cítil i přes jeho oblečení. Lock se okamžitě zastavil, zatáhl tesáky a drápy. Nikdy nepotkal nikoho, kdo nebyl z rodiny, ani velmi blízkým přítelem a měl dost odvahy na to, aby riskoval dotýkat se ho, když byl v takové náladě. Neutéct potřebovalo dost odvahy, což zanechávalo pouze přátele, milenky a krevní příbuzné. A samo o sobě ho to tak překvapilo, že se mu navrátilo racionální myšlení.

"Prosím ne," škemrala. "Obviní mě a potom budou O'Neilsové zodpovědní za další rvačku na svatbě."

Lock ji pozorně sledoval, sotva si vědom toho, že další lvice - kolik jich zatraceně Jess znala a pozvala na svou svatbu? - přišla právě včas, aby viděla, jak její muž letí.

"Brendone!" Uslyšel, jak lvice zalapala po dechu, když se rozběhla ke kočce. "Ach můj bože! Jsi v pořádku?" Její hlas by vysoký a slabý díky strachu o muže, což dravce v Lockovi jen provokovalo k tomu, že je chtěl sledovat a dokončit práci. Chtěl ty kočky zničit, obě, aby mohl tu ženu popadnout a sehnat jí čerstvého lososa. Ale když jeho pohled následoval zvuky jdoucí z lesa, tak ta žena zatlačila tvrději proti jeho hrudi, aby tak přitáhla zpátky jeho pozornost.

"Tak je to vždycky," pokračovala, její pohodářské, ale drsné Filli vystupování zmizelo pod záplavou paniky a stranu, "kvůli hlouposti druhých jsme byli vykázáni ze tří katolických kostelů, dvou protestantských a jednoho luteránského. A existuje několik recepcí, kam nás přímo přidali do seznamu nepovolených'."

Lock zavřel oči, více naštvaný sám na sebe, než na kohokoliv jiného. "Vylekal mě." Škubl sebou při svém vrčení, které znělo spíš jako nasraný grizzly, než racionální muž.

"Každý ví, že nemá chytat medvěda ze zadu. Tedy, pokud máš rád svou hlavu na svém krku." Přejela mu rukama po hrudi a Lock málem protočil oči. Měla namalované nehty, které, ačkoliv nebyly směšně dlouhé, byly delší než u jakékoliv ženy, kterou kdy viděl. Každý byl tmavě rudý a bohatě zásoben květinami a dalšími motivy v červené barvě. Musela potřebovat hodiny, aby se jí tohle povedlo a to, že je cítil přes šaty, ho dovádělo k šílenství. Měl by ty nehty nesnášet. Obvykle takové věci považoval za zbytečnost, nebo byly příliš křiklavé, ale sakra u ní to fungovalo. A protože to na ní vypadalo dobře, tak to opravdu fungovalo i na něj.

"Je to všechno moje vina," pokračovala, lhostejná k účinku, který na něj měla. "Je to dominový efekt, který způsobuje jen moje matka, a omlouvám se. Snažila jsem se na ni dávat pozor, ale utekla mi." Matka? Co s tím ta má sakra co dělat? Lvice, které se chystaly bojovat, nevypadaly dost staré na to, aby byly její matkou.

Lock polknul, snažící se udržet, svou touhu trhat, pod kontrolou a pokynul směrem k lesu. "To je tvůj bratr."

"On?" Zasmála se. "Ne. Jen jím chce být. Je to nevlastní bratr mého nevlastního bratra. A žena, která šla za ním, je jeho dvojče, které opravdu nesnáším, ale to je jiný příběh. Což z ní dělá nevlastní sestru mého nevlastního bratra, ale ani jeden z nich se mnou není krevně spřízněn." Lock byl zaneprázdněn snahou umístit si všechny do pomyslného rodokmenu v hlavě, když dodala: "Život ve Smečce. Není to pro každého."

"Mám jen jeden set rodičů a sestru," připustil, "a nikdy jsem za to nebyl vděčnější."

"Omlouvám se, za všechno." Odtáhla ruce pryč a on se pro ně skoro natáhl, aby je mohl vrátit tam, kde je měla. "Proč neodejdeš, než sem někdo přijde zjistit, o jaké nejnovější drama tu jde? Postarám se o to."

Jedna část na něj křičela, aby zůstal, aby strávil více času s Filli kočkou, ale jeho racionální část mu napovídala, aby vypadl, dokud to ještě jde.

Protože vážně, co by dělal se ženou, jako byla ona? Stejně jako většina medvědů měl rád věci klidné a tiché, a něco mu napovídalo, že chvíle s touto ženou by se ani jednomu z toho nepodobaly.

"Díky," řekl a udělal krok směrem od ní.

"Žádný problém."

Přemýšlel, jestli v jejích očích nezahlédl lítost, když se otočil k odchodu. Přemýšlel nad tím, zatímco čekal na jeho SUV, ale bylo mu jasné, že tak žhavá, ale zjevně náročná kočka, by nikdy neměla zájem o někoho tak hrozně průměrného, jako byl on. A když se dostal do SUV a odjížděl, říkal si, že by tolerovala jeho svéráznou povahu jen tak dlouho, dokud by jí mohl něco dávat, kupovat, nebo za ni splácel dluhy.

A v době, kdy se dostal na dálnici v jižní části Long Islandu, tak sám sebe málem přesvědčil, že je to všechno pravda.

1 Zámek

2 Počeštěné "geekiness" - "podivínskost" (nechávám to podle originálu, protože se tohle slovo začíná používat i u nás a přeci jen, podivínskost není tak úplně výstižná)

3 Filadelfie
 

6 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Nadezda Nadezda | 16. října 2013 v 20:57 | Reagovat

Moc dekuji za preklad, hrozne jsem se na tuhle knihu tesila :)

2 Nikol Nikol | 16. října 2013 v 21:28 | Reagovat

Ahoj, jsem na tomto blogu poprvé a chtěla jsem se zeptat, kde bych mohla najít anotace ke všem knihám (česky), které tady překládáte? :-)

3 Jahudka Jahudka | E-mail | Web | 17. října 2013 v 7:12 | Reagovat

Děkuji za překlad!

4 Veronika Veronika | 17. října 2013 v 7:13 | Reagovat

[2]:Podívej se na horní lištu, na novinky a aktuality. :-D

5 lucia lucia | 17. října 2013 v 9:14 | Reagovat

Supeeer Ďakujem veľmi sa na túto knihu teším :D

6 D. D. | 17. října 2013 v 9:29 | Reagovat

Děkuji za překlad! :-) ;-)

7 Kerris Kerris | 17. října 2013 v 9:36 | Reagovat

[2]: knihy-online + novinky a aktuality (v tech jsou nejnovejsi knihy, v knihach-online je to, co je uz rozprekladane delsi dobu)

8 Maky Maky | 17. října 2013 v 14:06 | Reagovat

Super,vypadá to zajímavě. :D Děkuji za překlad. :-D

9 Mustang Mustang | 17. října 2013 v 16:23 | Reagovat

Díky moc za překlad ! ! !

10 uroboros uroboros | 17. října 2013 v 17:22 | Reagovat

Díky za překlad :-D

11 Ria Ria | 17. října 2013 v 21:19 | Reagovat

Ďakujem.

12 Katka Katka | 17. října 2013 v 23:56 | Reagovat

Podle všeho to bude moc zajímavý děj, už se těším.

13 Renca Renca | 18. října 2013 v 7:30 | Reagovat

Moc děkuji za překlad. Jsem zvědavá jaká knížka bude.

14 Lenka Lenka | 18. října 2013 v 8:54 | Reagovat

Děkuji moc, už jsem se na tuhle knížku moc těšila :-)

15 ája ája | 18. října 2013 v 16:00 | Reagovat

jejda, díky moc za překlad ;-) už jsem se na tenhle příběh těšila :-)

16 Dana Dana | 18. října 2013 v 18:21 | Reagovat

Děkuji za překlad :-)

17 jajana jajana | 18. října 2013 v 19:29 | Reagovat

VĎaka

18 Ayume Ayume | E-mail | 18. října 2013 v 22:44 | Reagovat

Ďakjem za preklad. Už sa teším na Ďalšiu kapitolu :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama