Providence – 2. Kapitola 1/2

7. října 2013 v 14:08 | Ava/Michaela |  Providence
Dnes je tu další kapitolka Providence :))



2. kapitola



Pozvánka



"Už zase prší," zabručela Kim. "To je mi, ale změna a rozdíl. " Zapálila si cigaretu a zase si schovala kolena zpět, aby jí nebyla zima. Nesouhlasně jsem se na ni podívala. "Co je?", zeptala se.

"Tohle je vážně nechutné. Můj táta taky kouřil. Mně se to prostě nelíbí."

Pokrčila rameny. "Líbí nelíbí. Já jsem nekonformní."

"Ty jsi masochista," prohlásila jsem a obrátila oči v sloup.

Čekaly jsme venku na Beth, až jí skončí hodina a plánovaly ji unést do nejbližší kavárny mimo areál univerzity. Ven se vyhrnula velká skupina studentů, hromadně opouštějící budovu a já si pozorně prohlížela jejich tváře. Všimla jsem si kluka se střapatými vlasy, který se odpojil od skupiny a usmál se na Kim.

"Ahoj Joshi," řekla Kim.

"Ahoj Kimmie. Už máš hotový úkol z matiky?"

Kim pokrčila rameny. "Udělám ho až před hodinou."

Joshovi kamarádi se zatím přiblížili až k nám a bavili se mezi sebou.

"Nino, tohle je Josh. Chodili jsme společně na střední školu v Quincy. Chce si mě vzít,

až vyroste," dobírala si ho Kim a hravě ho plácla do ramene.

Josh se zasmál a potřásl mi rukou. "Jen v případě, že budu moct nosit klobouky jako je tenhle."

"Ráda tě poznávám Joshi."

Josh ukázal na své kamarády." Tucker…Chad…Ryan."

Tucker s Chadem kývli hlavou, což bylo pro kluky typické, ale Ryan nám podal ruku, nejprve Kim a pak mně.

"Ahoj…ahoj," řekl každé z nás zvlášť. Chvíli na mě zůstal viset očima.

"Takže, chystáme se později zajít na pizzu do Gate, kdybyste chtěli přijít," řekl Josh.

"My už máme naplánované něco jiného s naší kamarádkou, ale třeba příště," řekla Kim.

Josh přikývl a spolu s Chadem odešli. Ryan ještě chvilku postával na místě a pak se pomalu odvlekl za nimi.

Kim se na mě podívala s povytaženým obočím. "No, kdo říkal, že něco jako láska na první pohled neexistuje?"

"Nech toho," zamumlala jsem.

O chvilku později se k nám připojila Beth.

"Chce to jen čas! Pche!" řekla Kim tím svým typickým divadelním způsobem.

Beth se rozesmála. "Kdo to je?" zeptala se, přesně v ten samý okamžik, kdy se Ryan otočil

a opět se na nás zahleděl.

"Ryan. Kamarád mého kamaráda. No není nádherný?" řekla Kim a zahákla se Beth za paži.
"Ty jsi vážně…ujetá!" chichotala se Beth a táhla Kim pryč.

Choulila jsem se s Beth pod deštníkem, zatímco Kim kráčela deštěm, aniž by ji to nějak obtěžovalo. Došly jsme ke Kimině postarší Sentře a vlezly si dovnitř, přičemž Beth si vybrala místo na zadní sedačce. Kim předstírala, že se modlí, zatímco otáčela klíčkem v zapalování. Po několika prapodivně znějících zvucích motor naskočil a Beth zatleskala.

"Děkuji, děkuji," řekla Kim a nepatrně se poklonila.

Nacpaly jsme se k pultu a Beth s Kim studovaly nápojový lístek.

"Dala bych si grand café Misto, prosím." Slyšela jsem, jak si Kim vedle mě povzdechla.

Na rozdíl ode mě si odmítala dát ten samý nápoj dvakrát.

Usadila jsem se na židli a sevřela nápoj oběma rukama. Venku se zvedl vítr a déšť občas pokropil i velké skleněné okno. Seděla jsem vedle Beth a když zazvonil zvonek nade dveřmi, automaticky jsem zvedla hlavu.

Byl to on.

Beth si všimla, jak koukám skrze ni a otočila, jen aby viděla Jarda, který přecházel k pultu. "Jsi v pohodě, Nino?", zeptala se.

Kim se posadila, vyměnila si pohled s Beth a pak se otočila i s židlí, aby viděla, z koho že to nemůžu odtrhnout pohled.

Dívka za pultem zavrněla. "No ne, kohopak to tu máme, Jarda Ryela. Dlouho jsme se neviděli. Jak se máš?"

"Celkem fajn, Katie. Dám si to, co obvykle," odpověděl, naprosto imunní vůči jejímu flirtování.

Pak se Jared nenuceně obrátil a podíval se k našemu stolu, odkud jsme na něj všechny tři nepřestávaly zírat.

Čekala jsem, že se na nás zatváří nepřívětivě, když tak zíráme, ale on se usmál.

"Kdo je to?", zeptala se Beth, zcela jasně zaujatá.

"To je Jared," naklonila se k nám Kim s úsměvem od ucha k uchu.

"Jared? Kdo je J-.", zašeptala Beth.

"Pšššt!" Zasyčela jsem.

"Nino?", ozval se Jared. A já měla pocit jako bych v jeho hlase uslyšela náznak nejistoty.

Jakmile se naše oči střetly, cítila jsem se okamžitě úplně ztracená. Jako obvykle mě zachránila Kim.

"Ty musíš být Jared," rozpustile se na něj usmála.

"Jsem," potvrdil a pomalu přešel těch pár kroků k našemu stolu.

"Já jsem Kim," natáhla se, chytla ho za ruku a zatřásla s ní, rozhodně ne jako dáma.

"To je…rád tě poznávám," řekl Jared a mrknul na ni, ještě předtím, než se zase pohledem vrátil ke mně. Zatvářil se zmateně a dříve než na mě promluvil, sklonil hlavu pár centimetrů stranou. "Je tu všechno v pořádku?"

Periferním viděním jsem zaznamenala, jak se Beth zamračila a očima sklouzla mým směrem, zjevně zmatená z Jaredova chování.

"Všechno je v nejlepším pořádku," zamumlala jsem a postavila šálek na stůl. "Jak se máš?"

"Já…fajn. Neruším?"

Kimin hlas vyskočil o oktávu výš. "Samozřejmě, že ne. Chceš se k nám přidat?"

Jared se na mě na okamžik podíval a já se na něj, s očekáváním usmála. Cítila jsem příval adrenalinu ve strachu nad tím, řekne-li ano a se strachem, co kdyby řekl ne.

Ohlédl se zpátky na KIm a povzdechl si. "Měl bych jít."

"Nemůžeš zůstat? Ani na minutu?" Zeptala jsem se s nadějí v hlase.

Jared vydechl a znělo to, jako by se mu ulevilo. Rozhlédl se kolem a pak si k našemu stolu přitáhl židli. Nedokázala jsem potlačit vzrušení, které jsem cítila a na mých rtech se okamžitě rozzářil úsměv.

"Jak bych na tohle mohl říci ne?" zeptal se. Cítila jsem, jak mi hoří uši.

"No ano, ona je velice přesvědčivá," řekla suše Kim a podívala se na mě.

Nevšímala jsem si jí a náležitě je mezi sebou představila. "Jarede, tohle je Kim Pollocková. Kim…Jared Ryel. A tohle je má spolubydlící Bethany Layne."

Jared natáhl ruku přes stůl a krátce si s Beth potřásl rukou.

Usmála se. "Jen Beth."

Jared přikývl. "Rád tě poznávám, Beth."

"Takže…jak to, že se vy dva znáte?" zeptala se Beth.

"Svezl jsem ji taxíkem," řekl a usmál se na mě.

"Je to tak. Té noci, kdy měl Jack…měli jsme společné taxi," řekla jsme a snažila se udržet rozhovor na Jaredovi místo okolností kolem toho.

"Ach," řekla Beth. Viděla jsem, jak je zmatená. Napadlo mě, že budu mít později asi co vysvětlovat.

"A obědvali jsme spolu," dodal Jared.

"Vážně?" zeptala se Kim a otočila se ke mně, abych jí to potvrdila.

Jared se rozesmál. "Vidím, že to bylo tak zajímavé, že nestálo za to, se o to podělit."

Přejížděla jsem prsty po víčku svého šálku. "Zavedl mě k Blaze place, které je v Thayerově ulici. Bylo to vážně moc dobré."

"Myslím, že to bylo hlavně tou společností, než čímkoliv jiným," řekl Jared a do očí se mu vkradla něha.

"Vypadá to, že jste se vy dva měli skvěle," zašvitořila Beth. Už se dostala přes to, že jsem ji

o těchto novinkách neinformovala a teď to poněkud přeháněla s nadšením.

"To je pravda," řekl a očima se soustředil přímo na mě. "Rád jsem tě zase viděl, Nino, ale už musím jít." Vstal a vrátil židli na své místo. Ztuhla jsem. Chtěla jsem se ho zeptat, kdy ho zase budu moct vidět, ale nenašla jsem k tomu odvahu. Spokojila jsem se s tím, že jsem své pocity dala najevo zklamaným zamračením.

K mé úlevě si toho všiml.

"Uvidíme se brzy," ujistil mě, pobavený mým zklamaným výrazem.

"Dobře," přikývla jsem.

Vyšel ven a doprovázel to stejný úžas jako když vcházel dovnitř a já se zhroutila na opěradlo své židle. Moje svaly protestovaly a já si až doteď neuvědomila, jak moc jsem byla napjatá. Srkla jsem si kafe a zhluboka se nadechla, abych se uklidnila.

Nikdy bych nevěřila, že bude žít pro to, abychom se neustále nevysvětlitelně, náhodně potkávali. Můj život byl náhle plný takovýchto malých, zázračných překvapení a já už přemýšlela nad tím, kdy asi přijde to další.

Kamarádky mě provrtávaly pohledem. Vzhlédla jsem, vědoma si jejich zvědavosti.

"Ano?" Vyzvala jsem je a nevinně se usmála.

"Ale no tak, Nino. Jako by ses už teď nekoupala ve svých vlastních děsně silných feromonech," řekla Kim.

"Je vážně roztomilý," dodala Beth.

"Jistě… pokud se ti tyhle typy líbí," zauvažovala jsem a snažila se zůstat v pohodě.

"Pokud…?" Vykřikla Beth. "Myslíš tím dobře oblečený, nádherný typ, podobající se filmové star, který je zdvořilý a má o tebe zájem? Tenhle typ jsi měla na mysli?"

Kim se rozesmála. "Jsi směšně tichá, co se toho týče, vzhledem k tomu, jaký jsi byla nemluva ve chvíli, kdy tu byl s námi."

"To není pravda!"

"Mohlo by jí kafe stříkat z nosu a on by stejně zůstal," zachichotala se Beth.

"Není roztomilý. Je přímo božský," povzdechla jsem si a vzpomínala na každý jeho detail.

Kim se připojila k Bethině chichotání a všechny tři jsme se rozchechtaly.

Během několika dalších dní jsem se, pokaždé, když jsem opustila akademickou půdu, neustále rozhlížela kolem a hledala jeho tvář. Párkrát jsem si vyrazila s Beth na kafe a pokaždé jsem byla hanebně roztržitá. Odpovídala jsem, když jsem byla tázána, kývala hlavou na těch správných místech, ale oběma nám bylo jasné, že čekám na naši další společnou chvíli s Jaredem.

Nevěřila bych, jak moc dokážu být protivná, jen kvůli muži, kterého sotva znám. Nebyla jsem z těch, které zajímá jen to jedno a popravdě řečeno, lehce jsem ztrácela trpělivost s těmi, které takové byly. Když jsem se přistihla, že ho hledám ve všech často navštěvovaných krámech, restauracích a kavárnách, dostat vynadáno by bylo v naprostém pořádku.

Pět dní tohoto směšného chování se vyplatilo.

Slunce už zmizelo za obzorem a my s Beth jsme čekaly na čtvrté čerpací stanici Shell v Eastside. Zazívala jsem nudou a poslouchala každé kliknutí čerpadla a odpočítávání dolarů na něm. Beth nad tím smradem pokrčila nos a já se na ni zašklebila úplně stejně.

"Co je?", zeptala se.

"Nic. Jen se mi tenhle zápach líbí a ty vypadáš jako by ti sem zavanul pach z Oklahomské prasečí farmy. Vrací se ti špatné vzpomínky?"

"Velmi vtipné." Vzhlédla a po tváři se jí rozlil obrovský úsměv.

"A já myslela, jak špatně to neseš," překvapená jejím výrazem.

"Ahoj Jarede," pronesla samolibě Beth.

Otočila jsem se a byl tam, stál na druhé straně čerpadla a díval se na nás stejně tak omráčeně

a nadšeně, jak jsem to cítila i já.

"Začíná to být strašidelné," řekl Jared.

"Taky tě ráda vidím," dala jsem mu najevo své nadšení.

"Jak to jde ve škole?", zeptal se.

"Dobrý. Co práce?" Usmála jsem se. Díky Bohu se začínám lepšit, pomyslela jsem si. Konečně jsem si vedle něj přišla poněkud normálněji.

"Ujde to," usmál se zase tím svým neodolatelným úsměvem. Rozhodně byl takový. "Hezké auto," ukázal a kývnul hlavou.

"Díky."

Jedna z mála okázalých věcí, které mi táta koupil, bylo bílé BMW. Koupil mi je jako dárek k promoci a kromě prstýnku s olivínem a diamanty, který mi táta koupil k mým šestnáctinám, to bylo to nejcennější, co jsem měla. Normálně mi moc neříkali nákladné věci, které mi táta kupoval, ale tohle bylo něco jiného, dal mi ho s takovou hrdostí v tváři, že jsem z toho měla skutečně radost.

"Chystáš se někam?" Zeptala jsem se.

"Proč?" Naklonil hlavu ke straně, zmatený mým dotazem.

"Vypadáš, jako by ses chystal na nějaké žhavé rande nebo tak něco."

Rozesmál se. "Ne… žádné rande. Co ty? Budě tě dnes večer někdo nutit ochutnávat neznámá jídla?"

"To jen tak pro někoho nedělám," řekla jsem a obočí mi vyjelo nahoru. Byla jsem ohromená tím, jak odvážně zní můj hlas, ačkoli jsem se tak vůbec necítila.
 

5 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Katuš Katuš | 7. října 2013 v 14:17 | Reagovat

Paráda, díky :-)

2 lil lil | 7. října 2013 v 14:41 | Reagovat

Dakujem :-)

3 uroboros uroboros | 8. října 2013 v 13:45 | Reagovat

Díky za překlad :-D

4 Jahudka Jahudka | E-mail | Web | 9. října 2013 v 17:16 | Reagovat

Děkuji za překlad!

5 Ala Ala | 11. října 2013 v 5:38 | Reagovat

dkuji, super překlad

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama