Providence - 4. Kapitola 1/2

26. října 2013 v 19:07 | Ava/Michaela |  Providence
Ikdyž je sobota tak 4. kapitolku providence si přece nemůžete nechat ujít !! ;) :D



4. kapitola



Prsten



Následující týdny byly poměrně všední. Nepotkala jsem ani Jareda, ani pana Dawsona a Ryanovi návrhy zeslábly. Beth v našem pokoji znatelně chyběla. A ani mě neminul basketbalový zápas.

Neodcházela jsem z areálu školy na žádnou z dalších, teorii potvrzujících, procházek a ani jinak jsem se nesnažila vycházet mimo areál. Mé pocity byly roztříštěné vedví, na jednu stranu jsem chtěla Jarda strašně moc vidět, na druhou jsem se vždy nahrbila, když jsem se v myšlenkách náhodou dostala k té naší hádce. Poctivě jsem ho vyhazovala z mé mysli, i když se tak dělo tisíckrát denně.

Ve studijní skupině jsme, běžně, s Ryanem spolupracovali na jeho nejposlednějších akademických krizích. Kim trávila ten čas tím, že střílela gumičky na Joshe, zatímco Beth s tou novou holkou, si porovnávaly své poznámky.

Josh chytil jednu z Kiminých gumiček země-vzduch a zívl. "Tak kdy zase vyrazíme ven?"

Kim pokrčila rameny. "Já nevím. Kdy bys chtěl vyrazit?"

"Nemám pocit, že by se na to Nina cítila," snažila se naznačit Beth. Celá skupina se na mě podívala s takovou směsicí lítosti a očekávání, že jsem to musela nějak rozseknout.

"Samozřejmě, že se na to cítím," řekla jsem a snažila se o neformální tón.

Po pravdě řečeno, jít ven se stejnými lidmi, na stejné místo, mě poněkud zneklidňovalo a já si právě řekla o zopakování, ačkoli jsem ještě nebyla připravená, znovu se s Jaredem setkat. V ten samý moment jsem se začala bát, že se třeba vůbec neukáže.

"Jsi si tím jistá?" naklonila se ke mně, ze židle, Beth.

"Tak co kdybychom vyrazili hned zítra?" zeptal se Josh Ryana.

"Já jsem pro," řekl Ryan a šťouchl do mě.

"V úterý? Jak zábavná asi bude úterní noc?" zasténala jsem.

"Právě tak zábavná, jakou si ji uděláme," řekl Ryan.

Cestou zpátky na Andrewsovku jsem bručela směrem k Beth, o chození v noci ven ze školy. Nevypadalo to, že by ji to nějak ohromilo, tak jsem to raději nechala být. Ve chvíli, kdy jsme se dostaly do pokoje, mi zazvonil mobil.

"Ahoj mami," zazívala jsem.

"Zníš unaveně, Nino. Spíš dostatečně?" zeptala se mě.

"Ale jo. Byl to jen dneska dlouhý den," řekla jsem a rozhodila svou prošívanou deku.

"No, dlouho tě nezdržím. Jen jsem ti chtěla říct, že mi dnes volal Thomas. Chtěl se omluvit

za to, že ti nezavolal nazpět. Ty jsi mu volala, drahoušku?"

"Ehm…ano. Volala." Nečekala jsem, že Thomas zavolá mojí matce.

"No? A kvůli čemu jsi mu volala?"

Rozhodla jsem se, že držet co nejvíc pravdy, bude ta nejlepší možnost. "No, před pár týdny jsem byla v tátově kanceláři a prošla si tam pár neoznačených papírů. Nechtěla jsem tě s tím obtěžovat a tak jsem zavolala panu Rosenovi."

"Byla jsi v tátově kanceláři? Proč?"

"Hádám, že to bylo proto, že mi v tu chvíli chyběl?"

"Ach," zašeptala. "Promiň, že jsem tam nebyla."

"To je v pohodě mami. To bylo něco, co jsem si musela vyřešit sama."

"S těmi papíry si nemusíš dělat starosti, drahoušku. Není to nic, co by tě mělo rozptylovat. Thomas má kopie všech tátových dokumentů u sebe v kanceláři, už je o ně postaráno. Já jsem je jen ještě …nebyla připravená odstranit."

"Rozumím," řekla jsem a vzpomněla si na ten nůž na dopisy, který jsem si vzala. Evidentně si toho ještě nevšimla. Zajímalo by mě, jestli vůbec do Jackovi kanceláře vešla. "Probíral s tebou táta někdy záležitosti ohledně nemovitostí a majetku?"

Moje matka se na chvilku odmlčela. "Majetkové záležitosti? Tvůj otec se nezabýval žádnými majetkovými záležitostmi, Nino."

"Aha, no dobře," snažila jsem se, abych zněla jakoby bez zájmu, aby tahle konverzace už skončila.

"Dám Thomasovi vědět, že už jsem s tebou mluvila." Vypadalo to, že mé vysvětlení akceptuje, ale zřejmě jsem ji zas až tak nepřesvědčila.

"Tak jo mami. Půjdu si lehnout."



Vypnula jsem telefon a všimla si, že mě Beth pozoruje. "Co je?"

"Ty jsi jí o tom Dawsonovic chlapovi nic neřekla, viď?" zeptala se Beth s ručníkem a taštičkou s toaletními potřebami v ruce.

"Nemůžu to teď na ní všechno házet."

Poklepávala jsem si nehtem o nehet a čekala, až se Beth vrátí. Pan Rosen se rozhodl zavolat mé matce a ne mně. To pomyšlení mi připomnělo ta znepokojující slova, která mi říkal pan Dawson, což mě přivedlo na myšlenku, že byl můj otec posmrtně podveden. V tom okamžiku mě ta slova rozlítila a já vyskočila na nohy. Beth se nevracela dostatečně rychle, jedinou mou útěchou bylo rozptýlení. Bez rozmýšlení jsem popadla klíče a vyrazila ze dveří.

Mé BMW proklouzlo dopravní špičkou dovnitř i ven s jen docela mírným vychýlením nad povolenou rychlost. Myslela jsem si, že se třeba pokusím nějak ztratit a hledání správné cesty domů, že bude přesně to pravé, co by mě mohlo rozptýlit. Jela jsem, dokud budovy kolem mě nezačaly být nepovědomé a pak si přestala všímat i názvů ulic. Když jsem vyjela ven z Providence, zpomalila jsem, otočila se a jala se splnit úkol, hledání cesty domů. Ještě než jsem to obrátila, najela jsem si trochu víc do boku a auto mi poskočilo koly přes jakýsi neidentifikovatelný předmět, zatímco já začala kroutit volantem na druhou stranu.

"Zatraceně!"

Podívala jsem se do zpětného zrcátka, abych zjistila, přes co jsem to přejela a rozhodovala se, jestli mám zastavit u krajnice a jít se podívat na způsobenou škodu. V příštím okamžiku jsem zahlédla odraz zohýbaného kovu a povzdechla si.

Zajela jsem ke kraji silnice a prudce zastavila. Když jsem si uvědomila, do jaké situace jsem se to dostala, položila jsem, s žuchnutím, čelo na volant.

Píchnutá pneumatika u okraje silnice neznámo kde, uprostřed noci, to tedy rozptýlení rozhodně bylo.

Rozrazila jsem dveře a obešla auto, abych se podívala na přední pneumatiku ze strany spolujezdce. Uviděla jsem, jak tam na zemi leží, úplně prázdná guma a prohrábla si rukou vlasy.

Mlha kolem rozmazávala pouliční osvětlení, takže moje vidění bylo dost omezené. Udělala jsem pár rychlých kroků a sklonila se do auta, abych zavolala Beth. V tu chvíli jsem si vzpomněla, že jsem si nechala doma kabelku a vzápětí mi došlo, že jsem si s sebou nevzala ani telefon.

"Nino! Ty idiote!"

Logické uvažování zastínila panika. Za pár hodin vyjde slunce a já bych mohla někoho zastavit a půjčit si jeho telefon. Vytočila jsem teplotu v autě na nejvyšší stupeň a nechala kabinu vozu naplnit suchým, horkým vzduchem. Když už vzduch začal být příliš horký a nepříjemný k dýchání, otočila jsem klíčky a vypnula motor. O chviličku později jsem si přitáhla kabát úžeji k tělu. Vypadá to na několik dlouhých hodin, než vyjde slunce a netrvalo dlouho a dusné horko se změnilo na mírné teplo a brzy poté na nepříjemný chlad.

Tři rychlá zaťukání na okno způsobila, že jsem vyskočila metr dvacet. Prudce jsem se otočila a jen pár centimetrů od auta, uviděla muže v nadýchané, modré bundě. Ruka mi vylítla nahoru a rychle zamkla, zatímco on se sehnul, aby se podíval dovnitř.

"Ne to už je maličko pozdě, nemyslíš? Až do teď jsem tě mohl krásně přepadnout," řekl Jared a zašklebil se nad mým ubohým úsilím.

Nemohla jsem mluvit, jak mi strach zaplavil celé tělo adrenalinem a mnou prošel celý tucet emocí, než vše nahradila úleva.

"Otevři kufr, ať se dostanu k náhradní pneumatice," řekl.

Natáhla jsem se, zmáčkla knoflík a kufr se s cvaknutím otevřel. Vyhrabala jsem se z auta

a dívala se jak vytáhl z auta hever a bez problémů ho složil, pak vytáhl rezervu a přenesl ji k místu, kde pracoval. Vždycky jsem koukala na lidi, jak ji valí před sebou, ale Jared ji vyndal z auta jako by to byla jen jedna z nákupních tašek.

Horečně pracoval - jako by ho tlačil čas - napumpoval hever, odšrouboval matice, vyhodil stranou prasklou pneumatiku a nahradil ji novou. Zapakoval proces v opačném směru, utáhl matice a zatočil kolem. Když auto vrátil zpátky na zem, hodil splasklou pneumatiku do kufru, pak hever a nakonec i kryt z kola.

"Jeď domů, Nino," zavrčel. Zabouchl kufr a mastnotu z rukou si otřel o džíny.

"Jarede…"

"Prostě jeď domů," řekl a vyhýbal se mému pohledu. Otočil se ke mně zády a zmizel v mlze.

"Děkuju," zašeptala jsem.

Zavrtěla jsem hlavou a obešla předek auta, abych se podívala na novou pneumatiku

a přesvědčila se, že se mi to všechno jen nezdálo. Moje nová, dokonale sedící pneumatika byla na svém místě, bezchybně připojená k vozu. Podívala jsem se do mlhy, kde Jared zmizel a rozplynul se. I nadále tu zůstávala neurčitá naděje, že Jared vždycky někde čeká v záloze. Nevěděla jsem proč a jak to dělá, ale dával na mě pozor.

Cestou domů se mi myslí honily různé teorie a vysvětlení. Nebylo jak to uspokojivě vysvětlit. Jared s v podstatě přiznal, že mě sleduje. Možná, že právě to byl ten důvod, proč byl tak podrážděný, budu se muset dostat do nějaké podobné situace, aby bylo jasné, že zase bude někde poblíž. Měla bych začít panikařit - někdo by si v hlavě pořád dokolečka opakoval slovo stalker - já ale cítila jen ohromující pocit klidu. A po klidu, jak jsem v šoku zjistila, jsem se cítila i jaksi polichocena.

Zato mi začala být jasná úplně jiná věc: co se týče Jareda Ryela, rozhodně nejednám

na základě zdravého rozumu. Stávám se iracionální, směšná, uvzlykaný blázen a co je neuvěřitelné, on v mém životě pořád ještě zůstává. Je mi jedno jestli je to stalker a nebo zázrak. Při pomyšlení, že je vždycky někde poblíž - že mě možná i právě v tuhle chvíli sleduje - mě po zádech projíždělo euforické mrazení.

Následujícího večera přimělo zaklepání na dveře Beth, aby chňapla po kabelce. Když jsem otevřela dveře, stáli na chodbě Kim, Josh, Ryan, Tucker, Chad a Lisa s Carrie.

"Drželi jsme se za ruce, abychom se neztratili," zavtipkovala Kim.

"To je prima," řekla jsem a otočila se, abych si vzala klíče a peněženku. "Ale všichni se

na jednu motorku nevejdeme."

"Beru džíp," ozval se Chad.

"To je skvělé," zacvrlikala Beth.

Když jsem následovala Beth dveřmi do hospody, cítila jsem, jak jsem napjatá. Neuvolnila jsem se, dokud jsem neskončila prohlídkou místnosti a neujistila se, že tam Jared nikde není. S uvolněním přišla také nespokojenost, ale Ryanova paže kolem mých ramen okamžitě odvedla mou pozornost. Našli jsme si stůl a Ryan okamžitě naplnil jukebox čtvrťáky. Do hodiny jsme už všichni na dřevěné podlaze tančili disko.

"Příště si s sebou vezmu CD," zaječela Kim přes Bee Gees.

Když z jukeboxu zazněla pomalá skladba, vrátili jsme se všichni ke stolu a Chad vyzval Beth k tanci. Celá se rozzářila a já je sledovala, jak ji jemně bere na tanečním parketu za ruku. Cítila jsem, jak se mi zvedají koutky úst, když jsem je sledovala, neschopná zadržet tu hořkosladkou vzpomínku na Jaredovi paže kolem mě ve stejné pozici, jen pár týdnů předtím.

"No tak. Pojď si se mnou zatančit," zatahal mě za ruku Ryan.

Možná že jsme měla spíš říct ne, ale on už mě měl napůl zvednutou. Pro mě to byla práce

na celý úvazek, vyvracet mu ten špatný nápad ohledně našeho přátelství. Následovala jsem ho na taneční parket a on mi pak položil ruce za záda.

"Ale no tak, usměj se. Není to zas až tak špatné," usmíval se Ryan.

"Jsi opilý, soustředím se, abych nezakopla o tvé obě levé nohy."

"Já tě chytím," řekl, až příliš blízko mé tváře.

"No výborně, pak upadneme oba," zazubila jsem se.

Ryan mě objal. "Nevadí mi upadnout, abych tě chytil."

Položila jsem si bradu na Ryanovo rameno a nechala ji tam, dokud neskončila skladba. Zdálo se, že by chtěl zůstat a pokračovat v tanci, ale další píseň už byla zase rychlá. Zaváhal a pak mě nechal jít, za ruku mě odvedl zpátky ke stolu.

Vydrželi jsme tam až do zavíračky a Lisa s Carrie se pak rozhodly, že si vezmou taxi

a pojedou ke komusi na večírek. Beth se rozhodla, že zase pojede s Chadem a mně poskočilo srdce, když jsem je viděla, jak si ji za ruku odvádí ke svému džípu.

My rychle přešli přes osvětlené parkoviště a Kim s Ryanem se začali smát, když jsem se jala hledat klíče.

Zaklela jsem, když mi klíče spadly na holou zem. Natáhla jsem se, abych je sebrala,

ale srazila jsem se s čísi špinavou rukou. Kim s Ryanem ztichli, zatímco já se postavila tváří v tvář jakémusi špinavému muži.

"Děkuji," řekla jsem a natáhla ruku po klíčích. Všimla jsem si, že se za ním, ze stínu z ulice, vynořili další tři muži.

"Rádo se stalo," zachraptěl. Měl neudržované, hnědé vousy a černé, nezvykle zapadlé oči.

Na první pohled vypadal jako bezdomovec, ale jeho nehty byli příliš upravené a tvář neměl zdaleka tak ztrhanou. I když jsem vyrůstala na East Side, viděla jsem, se svým otcem v docích, dostatek lidí bez majetku.

"Nepředpokládám, že bys měla nějak nazbyt, abys mi pomohla z mých potíží?"

"Ehm...jistě," řekla jsem a nejprve se podívala na Kim s Ryanem, než jsem sáhla do peněženky. Podala jsem mu deset dolarů a on se podíval směrem k mému BMW.

"Řekl bych, že klíč k tomuhle autu stojí za víc než za tohle," trval na svém.

Sáhla jsem do peněženky a podala mu dvacku. "Tady. Prosím, dejte mi můj klíč," řekla jsem a natáhla ruku.

Dlouho na mě jen tak zíral, což přimělo Ryana, aby přešel blíž k nám. "Dala vám peníze. Vraťte jí ten klíč."

Muž se podíval na Ryana a pak zase na mě. "Myslím, že to nestačí."

Přimhouřila jsem oči. "Kolik chcete?"

"Kolik máš v peněžence?"

"Cože?"

"A rád bych dostal ten hezký, zelený prsten, co máš na prstě, panenko," pokývl hlavou.

"Její prsten nedostaneš," řekl Ryan a postavil se mezi nás.

"Bensone?" zavolal vousáč muže za sebou. Jeden z mužů, kteří stáli za ním přikývl a pokynul i ostatním, aby přišli blíž.

"Ryane…" zašeptala jsem, zatímco on si stoupl tak, abych byla ukrytá za jeho zády.

"Ale podívejme se, Grahme. Ona má dokonce i malého ochránce."

"Drž hubu, Stu," zavrčel vousáč.

"Dej mi ten prsten … a prachy. A můžeš jít," řekl a odplivl si.

"Já myslím, že ne, Grahme," odvětil mu Ryan, zatímco posuzoval další příchozí.

"Ryane…" varovala jsem ho a pak pohlédla na jejich vůdce. "Poslyšte, tohle je všechno co

u sebe mám…" řekla jsem a ukázala mu několik účtenek a jednu pětidolarovku a dolar. "Tohle je vše, co mám v peněžence. Vemte si to."

"A ten prsten," odvětil zatvrzele Grahm.

Podívala jsem se na Kim, která se tvářila vyděšeně a pak zase zpátky na zloděje. "Já…nemohu vám dát svůj prsten. Dal mi ho můj otec, který nedávno zemřel."

"To je vážně smutný příběh," řekl posměšně. "Dej mi ten prsten."

Schovala jsem své třesoucí se ruce za zády a rozhlédla se kolem sebe po někom, komukoliv, kdo by nám mohl pomoci. "Nedám," polkla jsem. "Omlouvám se."

Grahm na vteřinku pohlédl stranou, aby mě měl ve svém zorném poli a Ryan té příležitosti využil a zaútočil.

Kim oběhla auto. "Ne!"

Následovala rvačka, kdy další tři chlapi skočili na Ryana. Seskupili se nad ním a nemilosrdně do Ryana mlátili a kopali.

Udělala jsem krok směrem k tomu chumlu. "NECHTE TOHO!"

Ryan tlumeně vykřikl a přestal se bránit. Rukama jsem se chytla za pusu, když jsem si všimla, že Stu drží v ruce nůž, ze kterého kapala krev.

"NECHTE TOHO, PROSÍM," řekla jsem.

Muži se podívali se smíchem jeden na druhého, brutalita skončila jedním posledním kopem do Ryanových žeber. S hrůzou jsem se dívala, jak tam tak leží, celý polámaný na mokré silnici. Ve chvíli, kdy se pokusil se zvednout na všechny čtyři, ho Stu okovanou botou znova přitiskl k chodníku.

"Agh!" zasténal Ryan.

"Ještě jsem neříkal, že můžeš vstát, viď?" řekl Stu.

Jejich pozornost se obrátila k mojí ruce. Zaťala jsem ji v pěst, nevzdám se prstenu od mého otce. Vypadalo to, že Grahm si mého rozhodnutí všiml a všichni se rozešli směrem ke mně, připraveni mi ho vzít. Čtvero párů zlovolných očí se unisono otočilo, když se mi za zády ozval známý hlas.

"Myslím, že je nejvyšší čas, pánové, abyste šli po svých."

Jared mě minul a já vydechla s nesmírným ulehčením.

"Jarede," řekla jsem.

Povzbudivě se na mě usmál. "To bude v pořádku, zlatíčko. Nemusíš jim dávat svůj prstýnek."

"To bych se na to, do pekla, podíval, jestli nemusí. Chceš taky dostat nakládačku jako ten kluk tady?" Varoval ho Stu.

Grahm si Jareda podezíravě měřil. "Nejseš ty Ryelův kluk?"

Krev mi tuhla v žilách, zatímco jsem se dívala na bezvládné Ryanovo tělo. Pořád ještě dýchal, i když jen velmi mělce. Podívala jsem se na Jareda a děsila se toho, co by se mu mohlo stát.

"Pánové, buď odejdete s penězi, které vám tady dáma nabídla nebo tu můžete zůstat a mít

do budoucna nepoužitelné jak nohy, tak ruce. Je to jen na vás. Ať tak, či onak, ten prstýnek dnes v noci neopustí její prst." Jaredův hlas přešel od zdvořilého začátku až ke zlověstnému konci.

Grahm se zasmál a sklonil hlavu. Najednou se přestal smát a zpoza obočí na Jareda zůstal upřeně zírat. "Pak myslím, že jí tu ruku budeme muset useknout."

Ztuhla jsem na místě.
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Katuš Katuš | 26. října 2013 v 20:27 | Reagovat

Díky, díky moc za překlad! Super kapitola! Doufám, že jim to Jared nandá! A vážně by mě zajímalo, co to je s tím jejím otcem.

2 Jahudka Jahudka | E-mail | Web | 26. října 2013 v 21:59 | Reagovat

Děkuji za překlad!

3 Antea a Akima Antea a Akima | Web | 26. října 2013 v 23:10 | Reagovat

Všici, kdo milujou srandu za nama!! :DDDDDDD U nás se nudit rozhodně nebuudete…;-)
Tady u nás jsme na té temnější a zábavnější straně…:D chceme u sebe, co nejvíce lidí, aby jsme se co nejrychleji rozjeli a mezi sebou mohli kecat…procvičovat se ve psaní..Budeme spolu blbnou..vymýšlet různé soutěže a můžete mluvit sprostě!!
U nás budeme taková velká rodinka…:DD Kde zábavy není nikdy dost…seznámíte se s lidmi atd…Pokud bych vás mohla poprosit bylo by dobré, kdyby jste o nás dali vědět svým přátelům, na svém blogu, aby nás postupně přibývalo a my se mohli naplno ponořit do této hry…:D Anet s Akim se na vás moc těší…:D(Hra, kde si si vyberete svou postavu a poté si na ni hrajete a píšete zároveń tak váš nový příběh s ostatními, kteří se zapojí..)

4 D. D. | 27. října 2013 v 1:54 | Reagovat

Moc děkuji za překlad!! ;-)

5 Maky Maky | 27. října 2013 v 15:53 | Reagovat

Děkuji za překlad :-D

6 uroboros uroboros | 27. října 2013 v 16:31 | Reagovat

Díky moc za překlad :-D

7 Dana Dana | 27. října 2013 v 17:55 | Reagovat

Díky za překlad.

8 Ala Ala | 29. října 2013 v 5:32 | Reagovat

děkuji :-)

9 Renca Renca | 29. října 2013 v 8:37 | Reagovat

Super, mockrát děkuji za překlad.

10 Ali Ali | 29. října 2013 v 16:46 | Reagovat

moc děkuji

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama