The Eternal Rider - 16. Kapitola 1/2

6. října 2013 v 18:09 | Small |  The Eternal Rider
Na konec víkendu tu je Eternal rider 16 !! ;)



16. kapitola



Po Kynanově a Arikově levici Cara přijala místo u stolu a jeden z upírů - sakra, upíři - jí přinesl šunkový sendvič a horký čaj. Bez orc - bylinek, ujistil ji, když se ho zeptala. Stále měla Aresovu knihu vázanou v kůži, kterou jí dal před tím, než opustili jeho sídlo, popisovala cestu po Sheoul, která, i když ji zřejmě napsal rozumně mluvící, inteligentní démon, byla vážně děsivá. Hodně se toho naučila, i když zatím nenalezla nic, co by jí pomohlo pochopit pekelného psa nebo agimortus.

Při ukusování sendviče pozorovala Arese a jeho sourozence, jak se dohadují o Aegis , pekelných psech, dýce, Morovi, padlých andělech… byli všude, stejně jako kuličky na skle. A i když Cara byla uprostřed toho všeho, vážně se cítila jako outsider.

"Neváhejte a zeptejte se na můj názor," zavolala na ně. Ares přistoupil a posunul nesnědenou část sendviče blíž k ní.

"Dlouhou dobu jsme nikoho jiného nezahrnovali do všech svých rozhodnutí."

To neznělo moc jako omluva, ale u Arese to bylo hodně. Podíval se na svého bratra a sestru, kteří předstírali - špatně - že neposlouchali.

"Podívej," řekla a ztišila hlas, " toho předtím je mi líto. Ty ses mě snažil chránit, a já jsem tě urazila." Blikající světlo ohně z krbu hrálo Aresovi na tváři, házelo stíny v prohlubních tváří a plameny mu tančily v černých očích.

"Pohrdáš násilím a těmi, kteří jsou toho schopni, viď?" Cara usrkávala čaj, aby získala čas. Jak by mu mohla vysvětlit, že to, čím pohrdá, je to, čeho je sama schopná.

"Ano," řekla prostě, protože nic jiného ji nenapadlo.

Ruka mu klesla na meč, dlouhými prsty hladil jeho jílec, jako milenec, a agimortus , ve kterém cítila brnění, jí nakopl.

"Ty mnou pohrdáš."

"Tebou ne." Měla ho moc ráda. Dokonce i nyní se jí kůže napínala, jako by ji jeho prsty hladily místo toho meče." Nenávidím zabíjení."

Zvuk skřípajících stoliček se připojil k praskání ohně a potom se do ní zavrtal pohledem tak intenzivním, že ucukla.

"Řekni mi něco o osobě, kterou jsi zabila. Byla to nehoda?"

Oh. Byl jemný jako tank. "A - ano."

"Sebeobrana?" Srdce jí poskakovalo v nevyzpytatelném rytmu.

" Ano."

"Tak se přestaň trestat a všechny ostatní, kteří dělají to, co mají dělat."

Jemu se to snadno řekne. Měl tisíce let na to, aby se přestal trestat. Pokud se kdy trestal. "Kolik lidí jsi zabil?"

"Desítky tisíc. A ne všechny v sebeobraně." Jeho oči ji držely v zajetí, když ucukla.

"Jo, jsi v šoku. Jsem válečník, Caro. Takže jdi do toho a dívej se na mě s opovržením, ale budeš děkovat Bohu, že jsem tam, až budeš mít vlkodlaka u dveří. Protože já ho zabiju, a nikdy nebudu litovat. Můžeš sedět a být zděšená, ale aspoň budeš naživu, na svých rukou nebudeš mít krev, a bude to proto, že bude na mých." Otočil se pryč, ale ona ho chytila za obrněný loket. Kůže byla překvapivě měkká a ona přemýšlela, jak ho může vůbec ochránit.

"Počkej." Celé jeho tělo se napjalo. " Žiju, abych ti sloužil," řekl sarkasticky, ach Bože, je to tak, ne? Nikdo nikdy s ním nezacházel jinak, než jako s válečníkem, tak jak má sám sebe vidět jako něco jiného?

"Máš pravdu," připustila. "Vážím si toho, co pro mě děláš. Nechci tě soudit, ale vidím v tobě víc než jen stroj na zabíjení."

"To je od tebe hezké," řekl. "Ale mýlíš se. Nemohu si dovolit být něco jiného." Její srdce pro něj krvácelo, že tomu o sobě věří.

"Ano, je to možné." Zasmál se, jako by řekla něco absurdního.

"Chystáš se mi udělit životní lekce? Co člověk s životností komára, ví o pět tisíc let starém démonovi?"

"Co máš za problém?" Podrážděně se na něj podívala.

"Proč tak pohrdáš lidmi?"

"Umírají." Řekl kousavě. "Miluješ je, a pak zemřou. To je to, co se stane tobě, Caro. Umřeš, a pak budu -"

Prudce stiskl jazyk za zuby tak silně, až uslyšela prasknutí zubů.

"Budeš co?" Otázka se jí zamotala na jazyku, protože si nebyla jistá, že to chce slyšet. Uhnul pohledem.

"Budu zlý." Jeho odpověď ji z nějakého důvodu rozčílila. Chtěla, aby řekl, že bude smutný? To je směšné. Ale… v pořádku, ano. Chtěla, aby někdo byl smutný, až umře. Značka na hrudi ji brněla, když vyvolal její hněv. Ares se znovu otočil, ale oh, sakra, ne. Ještě s ním neskončila.

Impulzivně do něj strčila. Tvrdě. Přímo do zdi.

" Neopovažuj se ode mě takhle odejít. Už zase. Mluvíme o mém životě. Nejsem žádná něžná květinka, nejsem ani dítě. Jsem žena bez rodiny a uvízla jsem v podivném světě, takže i když budeš muset předstírat, že ti není jedno, jestli budu žít nebo zemřu, chci to. A když chci mít sex, nebudeš mi říkat, že to nezvládnu. A -"

"Caro."

" - Jak se opovažuješ zlehčovat moje zkušenosti -"

"Caro."

"Co je?" Ares se na ni jen tiše díval. Pomalu otočila hlavu, teplo jí rozkvetlo ve tvářích při pohledu na Limos, jak ji pozoruje s vytřeštěnýma očima.

"Caro?" Zasténala, otočila se zpátky k Aresovi, její tirádu přerušil křišťálově čistým zvukem. Jeho oči klesly k podlaze. Podívala se. Aresovy nohy nebyly na zemi. S povzdechem vzhlédla, a do prdele… držela ho u zdi a nad podlahou. Pustila ho a uskočila dozadu, dopadl na nohy.

"Myslím, že agimortus je silnější." Jeho slova zazněla s jistým chmurným schválením.

"Nerozumím tomu. Říkal jsi, že mě to zabije."

"Je to tak. Ale do té doby čerpáš sílu z Hala." Nastalo křehké ticho.

"A ze mě." Zamračila se.

"Z tebe?" V jeho hlase zaznělo smíření, kterému nerozuměla.

"Když jsem blízko tebe, vysává mě to. To je důvod, proč je moje zbroj měkká. A proč nevycítím nic, když jsi poblíž." Uzavřel vzdálenost mezi nimi, ruce jí položil na ramena. " A proč cítím věci, které bych neměl."

Polkla náhlým pocitem sucha v ústech. "Jako?"

"Jako pocit viny za to, že jsi v této situaci. Jako chtít tě udržet v bezpečí z více důvodů než jen proto, že budu zlý, když to neudělám. Jako touhu, že se mi chce shodit tě dolů a vzít si tě, až budeme oba příliš unavení se pohybovat. A jako mám špatný pocit z toho všechno." Pohybovala ústy, ale nic z nich nevyšlo. A Limos a Thanatos stále zírali.

Naštěstí se v místnosti zhmotnil blonďák a zachránil je všechny od velikého trapasu. Cara si myslela, že si asi již zvykla na všechny ty podivnosti, protože sotva zamrkala. Ne, byla jen vděčná za jeho načasování.

Limos vypískla radostí a vrhla se mu do náruče. Mužův úsměv rozzářil celou místnost. A on… zářil?

"Kdo je to?"

"Reaver. " Ares zvedl ruku na pozdrav. "Je to anděl."

"Padlý?"

"Ne. Skutečný živý nebeský anděl." No, dobrá, něco, co se nevidí každý den. Nebyla si jistá, co očekávala od toho, jak má anděl vypadat, ale vždycky je viděla vyobrazené v bílém, ne tak Reaver. Vypadal, jako model, co přišel z natáčení pro GQ. Jeho černé kalhoty a šedé tričko mu nemohlo lépe padnout na širokých ramenou, která se zužovala v útlý pas a dlouhé nohy, a měl sportovní zlaté hodinky, a i odtud vypadaly, jako by stály víc peněz, než si ve svém životě vydělala.

Limos se rozzářila na Reavera , který ji vrátil projev náklonnosti.

"Limos ho vždy takhle zdraví?" Zeptala se Cara.

"Ano," zabručel Ares. " Z nějakého důvodu je jí oddaný."

"Aresi." Reaver se oddělil od Limos. " Zastavil jsem se u tebe. Viděl jsem Morovo dílo. Obával jsem se toho."

"Ále, Reavie - nedělej si o nás starosti," řekla Limos zvonivě, a anděl k ní obrátil safírové oči.

"Vzal jsem to, co zbylo ze Strážcova těla do Aegis ," řekl Reaver a Cara byla najednou velmi ráda, že ji Ares a Limos drželi zpátky před scénou v Aresově zahradě.

"Dosáhl jsi něčeho ve svém jednání s Kynanem a Arikem?"

Limos se na sebe hrdě podívala a pokývala vzrušeně hlavou.

"Zlomila jsem Arikovi pár žeber." Reaver si hluboce povzdechl. "Ještě něco?"

"Chystají se vyzkoumat dýku a misku Limos," řekl Thanatos.

" A chystají se zařídit propuštění pekelného psa…" On usnul, jeho pohled byl prázdný.

"Co?" Limos ho popadla za zápěstí. "Co! Co je to?" Thanatos se zakymácel a jeho oči jiskřily bezbožným ohněm.

"Smrt. Tak… moc… smrti." Natáhl ruku jako by se snažil něčeho chytit.

Brána se otevřela a pak byl pryč. Jen… pryč. Jako by ho někdo nasál do světla proti jeho vůli. Cara polekaně ustoupila.

"Co se to právě stalo?"

S Aresovým dalším výdechem vyšlo zasyčení.

"Thanatos je vtažen, pokud se jedná o smrt ve velkém rozsahu - jestli je to velké nebo dost naléhavé, je vtažen proti své vůli."

"Bitva?" Limos si připevnila zbroj ve stylu Transformers. Když Ares mlčel, Limos se praštila dlaní do čela.

"Jasně. Moc necítíš, že? Nemůžeš cítit nic s Carou poblíž. Vystopuju ho." Otevřela bránu a byla pryč.

"Jak je možné, že ho vystopuje?" Ptala se Cara.

"Můžeme přistát naší Bránou na posledním místě, kde náš bratr nebo sestra Bránu otevřou. A ne, Mor ji nemůže vysledovat." Pokynul Caře, aby se vrátila na své místo. "Musím zavolat Vulgrim." Vytáhl svůj mobil z kapsy, když Reaver klesl u stolu naproti ní.

"Tak. Jak se máte?"

"Ehm… dobře?"

"Nevypadáte překvapeně, že mluvíte s andělem."

"Sedím v místnosti s druhým Jezdcem Apokalypsy." Udělala sem se, s druhým Jezdcem Apokalypsy.

"Dobrý postřeh." Jeho bystrý pohled nad ní zablikal, a ona měla pocit, že se dívá přímo do ní. " Kolik z vaší situace vám vysvětlili?"

"Myslíte to, že moje smrt přinese konec světa, a já mám asi jen několik dní života, pokud se nenajde padlý anděl?"

Reaver si přejel rukou přes vlasy. "Jo. To. Víte, že i když jste schopna přenést agimortus na padlého anděla, jste stále vázaná na pekelného psa? Což znamená, že jste uvízla v našem světě? Nemůžete se vrátit zpátky přesně ke stejnému životu s lidmi, když váš pes je velikosti hrocha a je schopen jíst své sousedy."

"On se mnou nemůže žít, co?"

"Ne, a nelze předpovědět, kdy vás bude chtít vidět. Pouto je silné. Nebude chtít být daleko od vás."

Dobře, nenapadlo ji myslet takhle daleko dopředu. Nemělo to smysl, ne když sotva věděla, co se stane v příští hodině, natož příští týden nebo příští měsíc.

Reaver natáhl ruku a nepřítomně si pohrával s jedním z kamenů na šachovnici.

"Ares se o vás postará. Ale mějte na paměti, že je Jezdec. Jestliže se jeho Pečeť zlomí, bude samotnou definicí zla. A dokonce i teď, má vrozenou potřebu vyhrát jakoukoliv výzvu, bez ohledu na to, jak malou a bez ohledu na to, za jakou cenu." Všimla si jeho soutěživé povahy, jistě.

"Co tím chcete říct?"

"Říkám, že nemá smysl pro fair play." Reaver švihl prsty a vyrovnal všechny šachové figurky.

"Neposlouchá žádná pravidla, protože pro něj je důležitý konečný výsledek, ne to, jak se k němu dostat." Projel jí třes neklidu.

"A vy mi to říkáte, proč?"

"Vzhledem k tomu, musíte být připravena učinit totéž. Chcete-li přežít, budete muset obětovat a dělat věci, o kterých vás nikdy nenapadlo, že byste je dělala. Věci, které jdou proti všemu, v co jste kdy věřila." Jeho tón byl temný, zkázonosný, vše bylo ještě děsivější, protože to přišlo od bytosti odjakživa spojené s mírnou… dobrotou. Jako by věděl, co se jí honí hlavou, vzal ji za ruku. " Andělé jsou válečníci, a někteří z nás, stejně jako já, jsme to, co byste mohla nazvat jako Speciální jednotka. Hrajeme na straně dobra, ale nenechte se mýlit - jsme vojáci, a uděláme vše pro to, abychom vyhráli."

"Vy… zabíjíte?"

"Existuje jen velmi málo toho, co bychom nedělali v boji proti zlu." Polkla.

"Takže taky nemáte žádná pravidla?" Reaverův náhlý smích měl hluboký, povznášející kvalitní zvuk zvonku.

"Máme pravidla. Oh, my máme spoustu pravidel."

Ares se přiblížil, a Reaver na ní mrknul, když vstával.

"Kynan poslal souřadnice pekelného psa. Můžeme jít hned, jak jsem slyšel od Li, nebo Thana."

"Já jsem byl předvolán, tak jako tak," řekl Reaver. "Budeme v kontaktu." Praštil Arese po rameni a v příštím okamžiku byl pryč.

Cara zamrkala, cítila se trochu nesvá, jako by se právě dostala z karnevalového reje.

"Musím říct, že… že to není to, co jsem očekávala od anděla."

Ares se zasmál. Milovala ho, když to dělal. " Co jsi čekala?"

"Možná, aby byl trochu víc… stabilní. Nebo spravedlivější."

Ares si odfrkl. "On není jako ostatní andělé. Všichni mají komplexy nadřazenosti a vyčnívají svou svatou prdelí. Reaver je něco jiného. Asi proto, že strávil nějaký čas jako padlý anděl."

"Opravdu? Spadl? A on byl schopný se vrátit?"

"Anděl může spadnout, ale pokud nevstoupí do Sheoul, může být vykoupen. Ale jakmile padlý anděl vstoupí do Sheoul, stává se nezvratně zlým. Reaver získal cestu zpátky do nebe tím, že pomohl zachránit svět, není to tak dávno."

Není to tak dávno? Nebyla schopná se ho zeptat.



Jedna z těch věcí, Brána se za ním otevřela, a masivní černý kůň vyskočil - ale nebyl to kůň, jakého by Cara kdy viděla. Oči mu rudě žhnuly, místo zubů měl spíš tesáky a jeho kopyta sežehla podlahu. Limos se svým brněním potřísněným krví, byla v sedle, odborně naváděla hřebce koleny. Pryč byla ultrafeministická plážová holka, a najednou Cara uviděla válečníka, kterým ona byla.

"Dostaň Caru odsud," křičela. "Than se blíží." Ares popadl Caru za ruku a přitáhl ji na své pevné tělo.

"Co se stalo?"

"Reseph. Zasranej hajzl začal rozsévat mor ve Slovinsku, je tam setkání tisíců lidí, umírají téměř okamžitě." Hřebec pod ní tančil, když vycítil svého pána rozrušeného.

"Něco se v této oblasti děje. Cítím potřebu a zoufalství, ale nemůžu přesně určit co."

"Cítil jsem něco podobného," řekl vážně Ares a Caru napadlo, jestli to byl ten důvod, proč ji sevřel tak pevně. Pak znovu, vypadal jako typ, který byl vždy tětivou, která čeká na uvolnění.

"Byl tam Mor?"

"A Harvester. Byla krmení pro Smrt. " Oči Limos blýskaly jako horké ametysty. "Reseph byl -‟ Její pohled zablikal na Caru. "Bylo to špatné."

Cara se podívala z jednoho na druhého. " Kdo je Harvester?"

"Naše další sledování. Reaverův zlý protějšek." Limos vydala zvuk znechucení.

"Je to velká svině."

Další Brána se otevřela a Thanatos na šedohnědém koni na ně zaútočil. Ježíši, vypadal jako něco z hororu… vyceněné zuby, plápolající nozdry, žíly vystouplé na krku a spáncích. Stíny, které ho obklopovaly, někdy vytvořily podobu, kroužily se zejícími ústy. Jeden se odpojil a mířil směrem k ní s ohlušujícím skřekem.

Ares vyhodil ruku, otevřel Bránu a vtáhl ji do ní. Teď pochopila, proč Thanatos je Smrt. Měl vraždu v očích.

Místo, kam s Aresem instinktivně utekli, když on potřeboval rychlý útěk, byl jeho ostrov. Konkrétně, útes, kam vzal Caru poprvé, když ji chytil.

"Co to mělo znamenat?" Cara o krok ustoupila z útesu, oči divoké, když se podívala dolů na skály pod sebou. Ares přistoupil blíž k okraji, čímž se jeho tělo dostalo před Caru.

"Když je Thanatos vystaven situaci, kde je hodně obětí, on se… změní."

"Tak jako tebe vzrušuje násilí?" Vydechla drsně. "Omlouvám se." Do prdele. To není příjemná konverzace.

"Jo. Takhle. Potřebuje zabít."

"Co jsou ty stíny?" Ares se rozhlédl po vodě, a zaměřil se na rybářské lodi. Tady byl rozdíl mezi ním a Carou: On se dostává do nebezpečných situací, ale dívá se na druhou stranu. Ona se nebezpečí vyhýbá, ale nespouští z něj oči. "Jsou to duše."

"Stejně jako v…duše?"

"Jeho zbroj je sbírá. Pokaždé, když zabije démona, člověka, nebo zvíře, duše jsou nasávány do jeho brnění."

Hrůza pronikla jejím vlastním měkkým "brněním".

"Ach, můj Bože. Jsou u něj v pasti?"

"Nějaký čas. Když se naštve, nebo jde do boje, nebo když je volá ven, mají šanci na svobodu, ale pouze v případě, že
 

5 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 lil lil | 6. října 2013 v 19:22 | Reagovat

Dakujem :33

2 Jahudka Jahudka | E-mail | Web | 6. října 2013 v 21:19 | Reagovat

Děkuji za překlad!

3 Dana Dana | 7. října 2013 v 15:15 | Reagovat

Díky za překlad.

4 uroboros uroboros | 7. října 2013 v 22:56 | Reagovat

Díky moc za překlad :-D

5 July July | 13. října 2013 v 16:41 | Reagovat

moc děkuji za překlad :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama