The Eternal Rider - 16. Kapitola 2/2

6. října 2013 v 18:10 | Small |  The Eternal Rider
Tady je druhá půlka ;)


něco zabijí."

"Má duše oběti nahradit stín co dostane svobodu?"

"Ne."

"Může si vzít jiné brnění?" Ares zavrtěl hlavou.

"Nikdo z nás nemůže. To je součást nás, jako naše koně a naše prokletí."

"Co je Limosino prokletí?" Ares se otočil ke Caře, zalapal po dechu při pohledu na ní, jak tam stojí ve větru, rty růžové, hedvábné vlasy vlající kolem ramen. Bylo těžké uvěřit, že zvedla svůj zadek ze země, a to zejména s ohledem na tmavé kruhy pod očima. Vypadala vyčerpaně, a současně tak velmi živě, že si musel připomenout, že umírá, bez ohledu na to, jak silná se zdá být.

Umírají. Milujete je, a pak zemřou. To je to, co se stane tobě, Caro. Budeš umírat, a pak budu - Bože, nemohl uvěřit, že by ji takhle ztratil. Nikdy se sám neodhalil, ale Cara nějak prolomila jeho obranu, a on přemýšlel, nakolik to bylo kvůli jeho blízkosti k agimortus, a kolik toho bylo jen… jí samotnou.

Musel si odkašlat, aby mohl pokračovat.

"Limos se stává hrozbou sama sobě, když se rýsuje hladomor jakéhokoliv druhu. Nedostatek potravin, léků, vody - ona padá do hluboké deprese a stává sebedestruktivní."

"Reseph ji z toho vždycky dostal."

"A Reseph?"

"Byl přitahován nemocemi, epidemiemi. On… sám by se stal nemocí. Aby se toho zbavil, musel někoho zabít. Pokud by to neudělal, musel by šířit nákazy kamkoli by šel. Teď, když už je Morem, může způsobit jakékoli nemoci, co chce, je silnější a rychlejší v jejich šíření, než jeho přirozený protějšek."

Aresův mobil zabzučel, zkontroloval ho a zaklel nad Kynanovou zprávou.

Kde jsi? Člověk by si myslel, že Jezdci by mohli být o trochu víc pohotoví.

Těžko uvěřit, ale Aegis skutečně nadělali v průběhu staletí víc nepříjemností.

Ares s úsměvem vzal Caru pevně za ruku.

"Jsi připravena to udělat?"

"Jo." Cara na něj upřela velké oči… vypadala jako ta zatracená kočka 'Kocour -v- botách' ve Shrekovi , roztomilá a srdce tající. Stejně tak vypadala, když mu řekla, že v něm vidí více než stroj na zabíjení. Ale jak by mohla? Nikdo v něm neviděl víc než to.

I Aresovi synové k němu vzhlíželi jako k velkému válečníkovi a chtěli být jako on, až vyrostou.

Udělal znechucený zvuk. Stejně jako ji opravdu chtěl vzít do náruče, ale nemohl. Byli ve válce, a ona stále potřebovala hodně utužit, jestli má přežít. Jsi dobrák, když takhle mluvíš. Měkneš stejně jako to brnění, když je ona poblíž.

"Aresi," řekla Cara ve stejnou dobu, jako on otevřel ústa, aby zavolal Bitvu. "Koho jsi ztratil?"

"Cože?"

"Říkal jsi, že lidé umírají." Stiskla mu ruku, stejně tak mu mohla vymáčknout dech z plic.

"Kdo ti umřel?" Čert ji vem. Nechtěl odpovědět, ale slova mu vyletěla z úst. "Má manželka. Můj bratr. Moji dva synové." Když se ty oči Kocoura v botách naplnily slzami, skončil to, přímo na místě.

"Nelituj mě. Neopovažuj se." Její brada se zachvěla.

"Neříkej mi, jak se mám cítit." Dobře, chtěl ji utužit, ale její odvaha by se mohla lehkomyslně stočit na území s nesprávnou osobou.

"Víš, že bych tě mohl rozdrtit."

"Já vím, že ne."

"Proč, protože tě musím chránit?"

"Ne." Šťouchla do jeho pancíře.

"Protože jsi mi dal polštář." Zamrkal. Logika téhle ženy je praštěná, jak by řekl Reseph.

"Ty hazarduješ se svým životem kvůli polštáři?"

"Nepochybuji o tom, že budeš dělat to, co musíš udělat, abys zachránil svět. Budeš dělat těžká rozhodnutí. Ale nepřineseš polštář pro někoho, kdo nebude mít žádný problém se zabíjením." Uchopila ho za zápěstí a přejela prstem po čarách, které definovaly Bitvy bok a Ares nasál vzduch při pocitu, když pohladila koni boky a zadek.

"Pustíš ho, nebo ne?" Na jeho paži Bitva kopl, jako by ji slyšel. Do prdele. "Bitvo, ven." Bitva se objevil, a co se nestalo, místo pošťuchování Arese na pozdrav, lísal se ke Caře.

"Hej, kámo," zavrněla a hřebec se o ni třel ještě víc.

Hloupý kůň.

"Pojď," zavrčel Ares. "Caro, pomůžu ti s -‟ Bitva poklekl. Zatraceně on poklekl. Cara střelila po Aresovi posměvačným úsměvem a vylezla do sedla. Bitva se vrátil na kopyta, a když se Cara posunula dopředu, Ares by přísahal, že se Bitva taky usmál.

Ares mumlal nadávky, když se vyhoupl na koně, omotal paži kolem Cary pasu, a otevřel Bránu.

"Chystám se objevit jen pár bloků od souřadnic." Nadýchl se její čisté květinové vůně, a jeho tělo okamžitě reagovalo takovým způsobem, že kdyby to nazval, mířil by do konfliktu. Srdce mu bušilo, adrenalin prudce stoupl, a sakra, chtěl s ní praštit. Pokud chci mít sex, nebudeš mi říkat, že to nezvládnu. Potlačil ubohé zasténání.

"Nechci skočit do pasti. Chci také mít Bitvu k dispozici, pokud nastane problém." Zejména proto, že být blízko u Cary znamenalo, že jeho brnění a zbraně by mohly být k ničemu. Stejně jako jeho mozek.

"Problém?" Ona byla problém.

"Nevěřím Aegis. A nebyl bych překvapen, kdyby na nás Mor číhal."

"Máš opravdu veselou rodinu, víš to? Myslela jsem, že moje byla divná."

Bitva přešel k Bráně, ale Ares zatáhl za otěže. Říkala, že je sama, že se nikdo nestaral, jestli žije nebo zemřela. Proč se nezeptal na rodinu předtím? Možná proto, že byl bezcitný bastard, který zapomněl, jaké to je být člověkem.

"Myslel jsem, že jsi říkala, že nemáš žádnou rodinu."

"Moje matka zemřela na rakovinu, když jsem byla malá, a můj táta zemřel před pár lety."

Cara se otočila, aby na něj viděla, oči převzaly barvu vody kolem jeho ostrova, a on se chtěl ponořit dovnitř.

"Mám starší nevlastní sestru z otcova druhého manželství, ale hodně jsme spolu bojovaly, a já jsem jí, ani macechu neviděla od pohřbu."

"A řekla jsi, že nemáš přítele?"

"Kdybych měla, tak by ses mě ve sprše nedotkl." Nevysvětlitelně tím byl potěšen, že přinutil jít Bitvu do Brány. Hřebec vykročil do večera plného mlhy, která přišla přímo ze Psa baskervillského.

Montáží viděli, jak jim přinášejí pekelného psa. Světla aut spěchala k nim a Cara vyjekla.

"Jedou na nás!"

"Jsme v jiné úrovni. Nejsme jen neviditelní pro lidi, ale jsme beztvarý."

"Myslela jsem, že lidi zmrazíš."

"Můžu to taky udělat. Nebo mohu vstoupit do světa a existovat stejně jako lidé."

"Ale pak tě mohou vidět."

"Ano, v mojí přítomnosti lidé chtějí bojovat."

"A já jsem ti říkala, že to naprosto chápu," řekla, a on se musel usmát. Usmál se ještě víc, když se k němu naklonila. I přes brnění mohl cítit její teplo. Chtěl z ní cítit víc. Méně. Sakra, nevěděl, co chce, a on nikdy nebyl nerozhodný.

Prohrával jako teenager - úsměv zmizel, pobídl Bitvu do klusu a jeli na venkovskou usedlost, kterou nebylo vidět ze silnice. Majetek byl oplocen nízkou kamennou zídkou, a Ares by vsadil svou levou kouli, že kolem dokola byla zabezpečena proti zlu nebo nadpřirozeným bytostem. Žádným opatřením nebyl zasažen, ale některá z nich ho mohla pohánět k vystoupení z khote.

Ne že by to byly starosti. Zajímal se o pasti. V minulosti by Aegis chtěli jeho i Caru ve jménu "udržení je v bezpečí."

Aegis vždy však měli přehnané představy o své síle a schopnostech, myslí si, že jen oni jsou schopni dělat velká rozhodnutí. Ti egoističtí bastardi by si sáli své ptáky, kdyby mohli. Ares dělal prohlídku s Bitvou po obvodu, ale i když se zde nacházely ukryté kameny s ochrannými, magickými symboly, nenašel žádné důkazy o pasti. Pomocí příkazu se uvolnil z khote.

"Cítila jsem to," zamumlal Cara. "Jsme už viditelní, že?"

"Jo. Není pochyb o tom, že nás někdo sleduje." Když se přiblížili ke kované železné bráně, zaskřípala při otevírání.

"Rozhodně sledovali." Děsivý pokřik driftoval v mlze, a Cara si poposedla v sedle, čímž posunula zadek pevně proti jeho rozkroku, kousl se do jazyka. Svatý Nebe, plál za ní.

"To je Hal." Připomínka toho, že se chystají zachránit pekelného psa, s nímž byla svázána, rozfoukala jeho vnitřní oheň, který zarazil.

V předu vinná réva, dusící panství se vynořila z mlhy. Přístavbami posetá travnatá plocha za ní, a před nimi, stojící v pozoru, bylo asi tucet lidí, včetně Kynana. Klec byla umístěna na kulaté plošině, v jejímž středu byl umístěn pentagram.

Okamžitá syrová nenávist projela Aresovými žilami, jako by v nich běžel horký písek místo krve. Každá kost v těle Arese chtěla roztrhat tu věc a odeslat ji Chaosu v kusech - stejně tak, jak Ares našel svého bratra a syny.

Dupajíc kopyty, Bitva pohodil hlavou. Nenáviděl pekelné psy stejně jako Ares a nepřátelské vibrace přicházející od Strážců, nedělali hřebce o nic klidnější.

"Klid, chlapče," zamumlal. " Dnes nebudeme bojovat." Škoda, také proto, že Ares byl divoký, stejně jako kůň, ale musel mít trochu uznání pro Caru. Pobídl Bitvu a zastavil se deset metrů od Strážců.

"Aresi." Kynan vykročil vpřed. Většina z jeho posádky se dívala s úctou, ale také byli opatrní, protahovali si prsty, jako by se chystali uchopit zbraně zastrčené v jejich kožených pouzdrech pověšených na ramenou. To by byla obrovská chyba. Ky mávl rukou za záda. "To jsou naši Yorkshirští mobilní Strážci."

Ares seskočil z Bitvy. "Vypadají nadšeně, že se se mnou mohou setkat."

"Věřte mi," řekl Kynan s ironickým úsměvem, " budou o vás mluvit ještě několik měsíců."

Ušklíbl se. " Roky." Velmi těhotná žena se kolébala ven z domu, černé Goth oblečení odpovídalo jejím černým a modrým pruhovaným vlasům. Kynan k ní natáhl ruku, zatímco zůstal pohledem na Aresovi.

"Tohle je moje žena, Gem. Vzal jsem ji s sebou, protože může rodit každou chvíli." Žena si promnula břicho. "Teď každou minutou." Kynan se ostře nadechl tak, že to bylo slyšet i přes Halovo kňučení.

"Jsi si jistá? Musíme zavolat Eidalonovi. A Shademu. Máš bolesti, že? A Taylu. Volala jsi Tay?"

Ares si vždycky myslel, že otcovská panika je fikce - když se jeho vlastní synové narodili, sdělil mu to posel několik týdnů po jejich narození. Ale kdyby tam byl, pochyboval, že by tak bláznil. Během této doby, měli muži jen málo co společného s těhotenstvím, porody a dětmi, a pokud všichni přežili to utrpení, tak bylo všechno dobré.

Na Gemině tváři zaškubal úsměv. " Právě jsem s ní domluvila. Řekla jsem jí, že mi praskla voda, takže kluci míří do nemocnice."

"Tobě praskla voda?" Kynan se poplácal po kapsách, možná hledal telefon nebo klíče. "Musíme tě dostat do UG."

UG? Pak Gem byla démon. Jeden z vůdců organizace na lovení démonů byl ženatý s démonem? Možná se Aegis změnila.

"Dejte nám toho psa, a my odjedeme," řekl Ares , a málem dostal infarkt, když se podíval na klec, kde Cara už byla na kolenou a objímala zvíře skrz mříže. Nezáleželo na tom, že pes byl na ni vázán - stále ji mohl zabít. Možná. Ares nevěděl. Sakra, musel dostat své emoce pod kontrolu. Měl by myslet jako voják. Což nebylo jednoduché, neboť Cara je blízko.

"Ehm… paní, možná se nebudete chtít dostat tak blízko," řekl jeden ze Strážců. Všichni z Aegis ji sledovali, pochybovačnýma očima a vyděšeně. Dokonce i Gem, při té vší námaze, nebyla ochotná ustoupit, bez ohledu na to, jak tvrdě s ní Kynan škubl k sobě. Nakonec ji vzal do náruče. Ovinula ruku kolem jeho ramen a přitiskla se mu k uchu, a hluboko v žaludku Arese něco vzplanulo. Touha? Závist? Jeho manželka nebyla vůbec laskavá. Pozorná, to ano, ale nikdy s ním takhle nesdílela intimní chvíle, a když se Kynan podíval dolů na manželčino vzedmuté břicho, jeho výraz obsahoval směsici obav, radosti a lásky.

Ares přesunul oči ke Caře, a opravdu musel polknout knedlík v krku.

Vystrč hlavu ze zadku. Slyšel otcovo vyštěknutí, mohl by přísahat, že ucítil ránu, která ho zasáhla do tváře otcovým backhandem. Ten parchant je už dávno v hrobě, a ještě má sílu oslovit a pokusit se srovnat Arese na jeho místo.

Poprvé, Ares přivítal otcovo vyrušení. Nemohl si dovolit, nechat Caru stát se pro něj významnou. Ona zemře. I kdyby nezemřela kvůli agimortus , zemře dřív, než udělá něco s vazbou na pekelného psa. Pár set let mu budou ovocné mouchy připomínat životnost nesmrtelných.

A co byla sakra ta předchozí možnost? Láska nebyla možnost pro něj. To nikdy nebyla. Péče o někoho vás oslabí. Děláte hloupá rozhodnutí. Viděl to všechno v průběhu staletí, muži přicházeli o majetek, válčili, jejich životy neměli větší cenu než láska k ženě. Idioti.

"Williame, dělej." Kynan začal složitě lovit klíče z kapsy.

"Nechám Rover u Woodacre." Byla tam Brána, ale ta byla patnáct kilometrů daleko.

"Kynane." Ares otevřel Bránu těsně mimo objektu plotu.

" Použij ji. Vyjdeš v podsvětí ve všeobecné." Gem nakoukla přes Kynanovo rameno a obdivovala Aresovo dílo. "To je tak skvělé. Chci ji použít." Kynan pohlížel na Bránu s nedůvěrou, dokud ho Gem nešťouchla do ramene.

"Haló! Chceš, abych porodila toho kluka tady? Dítě je kouzelné, pamatuješ? Tak dlouho, jak bude v mém břiše, nic mu nemůže ublížit."

Kynan střelil po Aresovi pohledem a řekl: "Pokud se dostaneme do krvavé Sheoulské jámy, jsi mrtvý," a pak se loudal k Bráně, rozešel se po jediné vteřině zaváhání.

Ares se posunul blíž ke Caře, ale, kurva, když ten čokl zešílel, vrčel a štěkal na něj, zastavil se. Bitva ne. Vrhl se ke kleci, a než ho mohl Ares zastavit, vzpínal se a chtěl ji rozbít a rozdupat na kousky.

Cara vyskočila na nohy a postavila se mezi dva tisíce liber válečného oře a železnou klec.

"Ne!" Aresův výkřik vyšel v hlubokém zděšeném rachotu, když Bitva těžce dopadl kopyty na zem, až se otřásla. Zastavil se pouhých pár centimetrů od rozdrcení Cary. Stála tam, ani nebyla nervózní, vzala Bitvy hlavu do dlaní. Kůň se hned uklidnil, ale Ares se třásl jako list, a jeho strach se náhle proměnil v hněv.

"Zatraceně," vyštěkl. "Co sis sakra myslela, Caro? Mohl tě zabít."

"Nemluv se mnou takhle." Zírala na něj, zatímco hladila Bitvu po tvářích.

"Je zřejmé, že jsem v pořádku." Strážci ustoupili zpět, nervózními prsty balancovaly nad svými zbraněmi. Skvělé.

Nyní si myslel, že byl nejen stejně nekompetentní, ale i stejný kretén. Zavrčel, napřáhl ruku. " Bitvo, ke mně." Kůň vyrazil zuřivý řehot přetrvávající ještě ve vzduchu i poté, co se usadil Aresovi na kůži.

"To," rozzlobila se Cara, " bylo zbytečné."

"Ne," zavrčel, "to nebylo. Až vyndáš psa, mohly by nastat potíže."

"Mohla jsem to zvládnout."

"Já to zvládl. Teď jdeme na to." Obrátil se ke Strážcům.

"Měli byste to raději sledovat z domu." Ustoupili, a on dal Caře zelenou. "Páka na vrcholu by měla otevřít klec." Ares jen tak mimochodem položil ruku na jílec svého meče, i když by nemohl poranit zvíře ze strachu, že ublíží Caře. Odstrčila páku a dveře se s rachotem otevřely. Pekelný pes vyskočil z klece, skočil a povalil Caru na zem. Aresovi se srdce zaseklo do krku, ale když Cara radostně vyjekla a pes koupal její obličej nedbalými polibky, bylo jasné, že žádné nebezpečí zde nehrozí. Žádné nebezpečí pro ni, vůbec.

Hal zvedl na okamžik hlavu, rty rozevřené v tichém varování zaměřeném na Arese. Ares mu to vrátil a doufal, že jeho nenávist narazila hlasitě a jasně. Jednání s tím parchantem nebude žádná legrace.

"Caro, jdeme. Nelíbí se mi, že jsi takhle vystavená."

Řekla Halovi, aby ji následoval přes trávník. " Potřebuje se proběhnout.

Možná bychom mohli k Bráně jít, místo jet? Dát mu šanci protáhnout nohy?"

"Caro -"

"Prosím?"

Bylo to proti jeho přesvědčení, ale Cara toho zažila už tolik, a jen málo toho měla pod svou kontrolou, že to pro ní mohl udělat. O dva údery srdce později, jeho vlastní slova, co vyštěkl na vojáky, Aresovi zazněla hlavou jako umíráček. Nikdy nedovolte, aby s vámi žena mávala. Nikdy. Nebo slibuji, budete toho litovat.
 

11 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 lil lil | 6. října 2013 v 19:27 | Reagovat

Dakujem :33

2 Jahudka Jahudka | E-mail | Web | 6. října 2013 v 21:34 | Reagovat

Děkuji za překlad!

3 Nadezda Nadezda | 6. října 2013 v 23:25 | Reagovat

Moc dekuji :)

4 D. D. | 6. října 2013 v 23:56 | Reagovat

Moc děkuji za překlad! Tahle kniha je fakt mňamkózní! :-D

5 Renca Renca | 7. října 2013 v 7:56 | Reagovat

Díky, díky, díky. Už se těším na pokračování. Super. :-)

6 Maky Maky | 7. října 2013 v 10:27 | Reagovat

Pěkně to s ním mává :-D Děkuji za překlad.

7 Dana Dana | 7. října 2013 v 15:36 | Reagovat

Moc díky za překlad.

8 Hanka Hanka | 7. října 2013 v 20:52 | Reagovat

Ahoj včera jsem přečetla všech 16 zatím přeložených kapitol a nevím jestli je posunuté číslování nebo ne ale nemůžu najít 6. Kapitolu. ???
Jinak super knížka moc se mi líbí
Díky :-D

9 uroboros uroboros | 7. října 2013 v 23:25 | Reagovat

Díky moc za překlad :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama