The Eternal Rider - 17. Kapitola 2/2

14. října 2013 v 17:27 | Small |  The Eternal Rider
Druhá polovička je tady ;)


"Omlouvám se… byla jsem -"

"Hrabat se v mých věcech." Opatrně položila hračky zvířat do krabice spolu s dřevěným chrastítkem. Ale přejela palcem po bronzovém kroužku a mléčně zeleném smaragdu zasazeném do něj.

"Je to krásné," zašeptala. Hrdlo se mu sevřelo.

"Bylo to mé manželky." Položila ho do krabice.

"A ostatní věci?"

"Bylo to mých synů. A teď vypadni."

"Svítilo -"

"Teď. Ven."

"Jen jsem chtěla o tobě víc vědět."

"Říkal jsem ti, že moje rodina byla zabita. Co víc ještě chceš?" Vešel dovnitř a v místnosti na něj všechno padalo. Nebyl tu desetiletí. Vulgrim to tu udržovali v čistotě a světlo svítilo, ale Ares neměl k návštěvě odvahu. Vědomí, že byl tak zbabělý, zesílilo jeho vztek ještě více.

"Vypadni."

Lítost se jí objevila v očích, a nebyla to jen třešnička na dortu, sakra? "Je mi líto tvé rodiny." Zavřela víko schránky tak tiše, že sotva slyšel cvaknutí západky, jak malé sklíčko dopadlo na místo. Její pohled cestoval po celém pokoji, který obsahoval všechen majetek, který byl schopen získat v době, kdy byl člověkem.

"Proč se tu svítí?"

Kolikrát jí řekl, aby šla ven, a ona pořád stála, a ptala se na světlo? Měl by ji vyhodit, ale nevěřil sám sobě, kdyby se jí dotknul. Byl příliš rozzlobený, a chtěl ji příliš zle.

"Vždy jsem nechával světlo svítit. Můj mladší syn se bál tmy."

On si v té době myslel, že je to hloupost, nepochopil dětské obavy, protože on se nikdy ničeho jako dítě nebál.

V té místnosti stále vážně trpěl klaustrofobií. Ani se neobtěžoval říct znovu Caře, aby odešla. Otočil se odtamtud. Někdy je nejlepší strategií ustoupit a přeskupit.

Cara na něj zavolala, ale on šel dál, nezastavil se, dokud nebyl v soukromé, ze tří stran obezděné terase jeho ložnice. Chtěl jen šedesát sekund být sám -

"Aresi."

Do prdele. Neotočil se. Místo toho se rozhlédl po moři, jak poslední sluneční paprsky vytváří jiskřivý lesk na vodě. Byla to jeho oblíbená část dne, kdy sluneční síla postupně slábne a noční obyvatelé se právě začínají hýbat.

V tomto krátkém časovém intervalu, bylo ticho. Již v jeho vojenských dnech, nazvali tento čas "mírové stíny", protože bez ohledu na to, jak divoký boj byl, zpomalil se, jen na několik minut, protože každý upravoval svou taktiku.

"Co se stalo?" zeptala se tiše.

"Chci říct, co to všechno dole?"

V dálce, řecké pobřeží začalo svítit a pramínky kouře z kuchyní a plážová světla tvořily líné, točící se úponky, které dosáhly k několika mrakům. Usoudil, že toto téma by mělo být probíráno v bouřlivých silných větrech, dešti, a možná při tornádu nebo dvou.

"Bylo mi dvacet osm. Měl jsem dům, svého bratra, svou ženu a své syny. V té době jsem si myslel, že jsem člověk, a nevěděl jsem, že muži, kteří obsadili naše město, byla stvoření z pekla v lidských kůžích. Poslal jsem své syny se svým bratrem, aby utekli do města, ale démoni chytili mě a mou ženu. Donutili mě dívat se, jak ji mučí a zabíjí. Potom mě pustili. Později jsem se dozvěděl, že to byla jen pozvánka. Čas pro mě a mé bratry přijít domů."

"Co jsi udělal?" Její hlas byl jemný jako vánek, neohrožující, a to byl jediný důvod, proč pokračoval.

"Našel jsem Ekkada a své syny, a šli jsme proti armádě démonů, která vylezla z Pekla v jejich skutečné formě. Limos utekla ze Sheoul během převratu, a když nás našla, vysvětlila nám pravdu o naší existenci. To jsme se měli připojit k silám zla a využít své znalosti o lidech a zničit je. Varovala mě, že démoni by udělali cokoliv, aby nás dostali na svou stranu. Když se nepřipojíme, moji synové zemřou. Neposlouchal jsem. Věřil jsem, že bych mohl svou rodinu ochránit." Ušklíbl se a zavrtěl hlavou.

"Byl jsem takový blázen. Dva roky, moji sourozenci a já jsme bojovali s démony. Ekkad byl moje pravá ruka, můj stratég, a já učil své syny bojovat.

Byli jako já, i tak mladí, byli silní, rychlí a rychle se uzdravovali. Jednoho dne, byl boj horší než obvykle, byli jsme obklíčeni, a já poslal své chlapce zpět do velitelského stanu s Ekkadem. Když jsem se vrátil, našel jsem je."

Ares zavřel oči, ale tma nemohla zahladit vzpomínky.

"Pekelný pes měl…"

"To je v pořádku. Nemusíš říkat nic víc."

"Ano, já vím." Přerývaně vydechl.

"Můj bratr a synové zemřeli kvůli mně. Protože démoni věděli přesně, jak mi ublížit. A v ten den, jsem se obrátil ve zlo, jako by se mi Pečeť zlomila. Byl jsem šílený vzteky. Shromáždil jsem další lidi a vytvořil svoji armádu… podplácel, nutil je, přinutil.

Muži,ženy 'děti. Nezáleželo mi na tom. Všechno, co jsem chtěl, bylo nechat démony zemřít. Lidé byli se mnou za jedno. Odmítl jsem strategii, která by trvala déle, ale zachránila by životy a místo toho jsem šel k rychlému vítězství, bez ohledu na počet mrtvých. V podstatě jsem je poslal na smrt pro své vlastní potřeby. Moji bratři a sestra mi pomohli, a tak to pokračovalo, dokud jsme nebyli donuceni k poslušnosti anděly a prokleti."

Mohl prakticky cítit odpor linoucí se od Cary. Určitě to slyšel v jejím hrubém hlase. "Proč nejsou o tomhle žádné záznamy?"

"Protože andělé vše zafixovali. Vymazali vzpomínky, vytvořili alternativní scénáře, a zničili všechny písemné důkazy. Zjednodušeně řečeno, svět začal znovu od toho okamžiku."

Zvuk vln oceánu tříštících se dole o skály vyplnil dlouhé ticho.

"Jestliže démoni zabili tvou rodinu…"

"Proč je zaměstnávám?" Nečekal na její odpověď.

"Našel jsem Vulgrima, když byl ještě dítě. Jeho stádo bylo zničeno morem. Ti, kteří nebyli mrtví, umírali. Všichni kromě Vulgrima. Limos si myslí, že jeho otec byl z jiného stáda, kterému se vyvinula imunita na nemoci. Byl příliš malý, aby se o sebe mohl postarat. Nevím, proč jsem ho neopustil, nikdy jsem neměl rád Ramreels, ale jeho jsem vzal. Přinesl ho domů a ošetřoval jej do doby, než se uzdravil kozím mlékem."

"To je od tebe milé." Pokrčil rameny, stále se díval na moře, které potemnělo, když světlo pod vodou pohltily řasy, tvořící ve vlnách malé pásy.

"Ukázalo se, že je to hodný kluk. Rozmrzelý teenager. Ale schopný dospělý a jeho věrnost ke mně nemůže být zpochybněna. Dívá se na mě jako na otce."

"A teď je tvůj… služebník?" Ares se zasmál.

"Rád se chová, jako by tu byl nucen do otroctví, ale není. Léčil jsem ho jako rovný rovného, nabídl, aby se vrátil do svého místa, kam chce. Místo toho tu zůstal. Žije se svou družkou na druhé straně ostrova, a má na starosti všechny zaměstnance. Ramreels zde, jsou součástí jeho stáda a jeho syn, Torrent, je jeho druhý nejvyšší velitel."

"Máš ho velmi rád." Více, než by si přiznal nahlas. Vzpomněl si, jak se ho snažil naučit jezdit na koni, a teprve poté, co tucetkrát spadl, si uvědomil, že Ramreel fyziologie mu prakticky znemožňuje jezdit. Vulgrim rád vypráví ten příběh, kdykoli cítí, že potřebuje být Ares ponížen, a Ares bude jednat podrážděně, ale ve skutečnosti se mu líbilo škádlení, kterého by se jen málokdo odvážil.

"Je to legrační," řekl.

"Někdy si říkám, jestli bych se takhle bavil spolu se svými syny."

Kdyby nebylo… ano. Nastalo další dlouhé ticho a pak: "Miloval jsi svou ženu?"

Usmál se, ale ona to nemohla vidět.

"Láska nikdy nebyla součástí našeho života. Byl to dohodnutý sňatek. Moje žena věděla, co se od ní očekává, a docela dobře mě potěšila."

"Dobře… stačí? Zní to, jakoby to byla legrace být jí."

"Měla dobrý život." Byla to její smrt, která byla krutá.

"Není třeba být pobouřena jejím jménem. Nebil jsem jí, nechal jsem ji utrácet mince za luxusní zboží, a neměl jsem milenky."

"Jak ohleduplné od tebe." Obrátil se ke Caře , natáhl se a odstranil ji větrem nafoukaný pramínek vlasů z tváře.

"To nemá nic společného s ohleduplností. Opravdu jsem byl bastard. Prostě jsem neměl zájem o ženy. Boj byl můj život." Zamával obočím.

"Řecký bůh Ares jsem byl já." Obrátila oči v sloup.

"To muselo posílit tvé ego."

"Stýská se mi po dnech řeckého impéria. Bylo skvělé být bohem."

Povzdechl si. "Pak přišlo jiné náboženství a všechno zničilo."

"Páni, já tě tak lituju." Zasmál se jejímu sarkasmu.

"Dělá věci pro lidi jednodušší, myslím ale, že většinou se jim stalo příkoří. Dnešní populace nemá ani tušení, jak moc se manipulovalo s fakty, ke kterým docházelo během staletí. Stále mě udivuje, že lidé tráví více času zkoumáním nového vozidla, než náboženství, kterému svěří své duše. Měly by prozkoumat historii své víry. Historie by lidi sakra šokovala."

Cara zvedla jedno jemné obočí.

"Myslím, že někoho tu štve, že už není řecký bůh." Její ústa se pobaveně prohnula a zkřížila ruce na prsou, což jí hezky pozvedlo prsa. "Ale ty, tvoji bratři a sestra jste museli vybuchnout při sledování toho, co se děje v historii a být její součástí."

"Občas," přiznal se. Otočil se zpátky k moři a zaměřil se na některá světla pohupujících se lodí v dálce.

"Ale většinu času jsme strávili sledováním událostí, a přemýšlením nad zázraky, které by způsobily rozbití našich Pečetí. A bohužel, jsme strávili příliš mnoho času blbostmi, místo toho abychom se víc snažili najít a chránit naše agimorty."

"Omlouvám se," řekla tiše Cara. "Byla jsem trochu sobecká." Cítil její dlaň na svých zádech, ale byl příliš ohromený na to, aby se pohnul.

"Sobecká? O všechno jsi přišla. Jak se ty můžeš chovat sobecky?"

"Nepomyslela jsem na to, jak hrozné to pro tebe musí být. Tvůj bratr se obrátil proti tobě, a může to být jen otázka času, než podlehneš stejnému osudu."

Ježíši. Byla vážná. Ona vlastně neví nic o tom, jak se cítí. Nebyl si jistý, jestli se mu to líbí nebo ne, ale věděl, že o tom nechce mluvit.

"Proč jsi lhala Limos?"

Její ruka sklouzla až ke krku a silné, pružné prsty tam masírovaly napjaté svaly.

I po tom všem, co ji právě vyprávěl o zlu, které udělal, se ho pořád chtěla dotknout. Chtěla ho uklidnit. Nezaslouží si to, ale on neudělal nic, aby ji zastavil.

"Caro? Proč?"

"Protože jsem o tebe měla strach." Na určité úrovni její přiznání se mu zalíbilo. Ale na mnohem vyšší, mnohem tmavší úrovni, ho to, do prdele, nasralo. Jak ji napadlo, že se o sebe nepostará? Nedbala o svůj vlastní život? Obořil se na ni. "To bylo hloupé, Caro. Zůstala jsi zranitelná. Líbilo se ti napadení? Je to tak?"

"N-ne." Ucukla a něco zoufalého jí zablesklo v očích, strašidelný stín, který viděl příliš mnohokrát v průběhu svého života.

Do prdele. Natáhl se po ní, ale zlé zavrčení ho zmrazilo na místě, a horký, páchnoucí dech u ucha, rozproudil jeho tepovou frekvenci takovou rychlostí, že i Bitva mu ji záviděl.

Nepotřeboval upozornit, že Hal se krčí na zdi, jeho zuby měl jen pár centimetrů od krku.

"Hale." Cara promluvila tak klidně, že by si nikdo nepomyslel, že jen okamžik předtím vypadala, jako že se zhroutí. Sakra… Celou tu dobu chtěl být tvrdý, ale ona už se vzpamatovala. Vrátila se snadno a úplně, a většinou působivě.

"On mi neublíží." Bestie zavrčela, jasně nepochopila to, co Cara říká. Ustoupil, a najednou jeho tlama svírala krk Arese. Zuby nestiskl, ale Ares se nemohl pohnout, aniž by byl pokousán nebo poškrábán.

"Caro," zaskřehotal. "Co to… Kurva." Olízla si rty.

"Tvůj hněv ho děsí. Myslí si, že je namířen na mě."

"Přesvědč ho o opaku." Po tomhle půjde najít šamana, průvodce, čaroděje… někoho, kdo může zlomit to pekelné pouto, protože ten hajzl psisko potřebuje zemřít, a jeho otec spolu s ním.

Pomalu se oba uklidnili. Spustila jednu ruku na zátylek Hala, a druhou kolem zadní části krku Arese. Její prsa se měkce přitlačila k jeho hrudi, a pak v obavách přiložila své rty na jeho. A co se nestalo? Halovo vrčení ztichlo.

"Vidíš, Hale," zašeptala proti jeho rtům. "Ares mi neublíží." Stiskla mu krk, a nehty zatnula tak hluboko, až zasyčel. Potěšením.

"Opravdu?"

"Ne," řekl jí do úst. "Nikdy."

Ale byl válečník, a pokud by se musel rozhodnout, zda jí ublížit nebo zachránit svět, věděl, co si vybrat. Poprvé ho ta myšlenka skutečně trápila, a poprvé se skutečně cítil jako Válka.
 

8 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Jahudka Jahudka | E-mail | Web | 14. října 2013 v 18:24 | Reagovat

Děkuji za překlad!

2 Katka Katka | 14. října 2013 v 21:21 | Reagovat

Díky za překlad.

3 Nadezda Nadezda | 14. října 2013 v 22:01 | Reagovat

Dekuji :)

4 Hanka Hanka | 14. října 2013 v 22:36 | Reagovat

Super díky za překlad

5 Dana Dana | 15. října 2013 v 0:03 | Reagovat

Díky za překlad :-)

6 lucia lucia | 15. října 2013 v 15:19 | Reagovat

Ďakujem pekne za preklad :)

7 D. D. | 15. října 2013 v 23:15 | Reagovat

Úžasné! Moc děkuji za překlad! :-) ;-)

8 Renca Renca | 16. října 2013 v 9:54 | Reagovat

Díky, díky, díky. Super. Už se nemůžu dočkat další kapitoly.

9 Maky Maky | 16. října 2013 v 14:45 | Reagovat

Děkuji za překlad. :-D

10 uroboros uroboros | 17. října 2013 v 10:43 | Reagovat

Díky moc za překlad :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama